08. Coromandel
Vezmu to trosku ze siroka. Jiz pred odjezdem mi kamarad rikal, ze existuje forum pro lidi co chteji jet / jsou na NZ, tak jsem se tam prihlasil. Prece jenom informace z prvni ruky se vzdy hodi a vetsinou vam odpovidaji primo lidi co jsou prave na NZ, takze mate vse aktualni. Puvodni napad byl od Michala L. a nachazi se na jeho webu. Timto mu samozrejme dekuju za vsechny informace. Je to ITak co se tady v Aucklandu usadil s celou svou rodinou. No a jeden den potreboval pomoc s tvarnimeca, tak napsal na forum a tak sme se seznamili. Sesli jsme se tri ja, Michal a David. David je dalsi nas kamarad cech co tu pracuje pro jedno DTP graficke studio a bydli taky v Aucklandu.
No a jelikoz zacina byt konecne teplo, konci jaro a ma David auto/van - takova dodavka (neco jako matatu v Nairobi, akorat tady v tom nejezdi petadvacet lidi pohromade) tak jsme se domluvili, ze dycky na vikend nekde vypadnem. No a prvni volba byl prave Coromandel poloostrov coz je od Aucklandu kolem 200km (celkem sme najeli kolem 500km). Sobotni ranni vstavani, sraz v 7 a jelo se. Po ceste sme si vyzkouseli jak se jezdi na leve strane a uz si na to pomalu zvykam. Akorat kdyz ridil Karel tak Alex byla trochu bleda. Videl nekdo nekdy Karla ridit u nas v CR auto? 
Ale slo mu to, vsechna cest.
Nas cestovni itinerar vypadal presne takhle.
Pocasi stalo pri vyjezdu za male prd, az sme dokonce v pulce cesty dojeli do mlhy. Sup z niceho nic mlha. Karel mel jit ten den do prace a furt uvazoval jakou vymluvu posle sve sefove ze nemuze, az si z toho musel odskocit na toaletu. Nez dosel, tak se pocasi umoudrilo, vysvitlo slunicko a mohli sme jet dal. Podel celeho Coromandelu podel more a Hauraki zalivu je ‘pry’ jedna z nejkrasnejsich ‘Scenic drives’ (vyhlidkova cesta) na severnim ostrove. A pravdepodobne maji (zase) v pruvodci pravdu. Cesta se klikati se podel celeho pobrezi se strmym spadem primo do more, nekdy to bylo opravdu tesne. David je zkuseny ridic. Zkousel sem aj neco natocit, ale predevsim sem si uzival a fotil tu nadheru. Kombinace tyrkysove zelene a modre se neda popsat. Skoro by clovek rekl, ze projizdi kycem, ale vse bylo zive a navic do toho becely ovce a kravy. Takze sme si to uzivali. Uplne nahore poloostrova cesta presla do takove kamenite streky az skoncila v zalivu Fletcher Bay, kde sme se vykempili.
Pesky se dalo samozrejme pokracovat po zelenych kopeccich podel plotu s ovci vlnou. Takovy skoro-pocit jako ve filmu o tom Panovi prstenu, kdyz sli hobiti kamsi do riti po tech spasenych zelenych kopcich .. jestli se teda pamatuju dobre. Tak sme sli nakonec podel more, slezali skaly a tak .. chudak David a Karel si nevzali boty a upeli, jelikoz .. je to asik bolelo .. asik jo.
Samozrejme, ze sem po ceste zase vlezl kam sem nemel. Protahl se skvirou do skaly a zasekl jsem se tam. Tak sem aspon udelal ‘dramaticke’ video, ktere prosim berte s rezervou. S jednou rukou volnou se spatne lozi, pokud se clovek nechce namocit.
Nakonec sme se domluvili ze pujdeme podel pobrezi az na uplny konec kde byl jakysi vysoky kopec ze ktereho mohl byt fajn vyhled. David s Kajou se nakonec museli vratit pro zasoby (a boty) a my sme pokracovali sami s Alex. Takova zkouska preziti, jelikoz sme nemeli ani vodu ani jidlo (a nevedeli jestli to Karel po ceste nam nesni az ho zase potkame). Samozrejme ze to dramatizuju, potkali sme se, snedli co se dalo a pokracovali dal.
Jak to vypadalo, kdyz se ‘jde’ podel pobrezi:
Kopec byl pred nama a jelikoz je Karel nejvetsi tvrdak a byl odpocinuty, tak se rozhodl ze to cele pujde bosky .. proto sme se rozhodli to vzit pres netrnitejsi kroviny co sme nasli, zkratkou .. dobra volba. Stale nadaval, ale myslim ze si to uzival .. dobra akupunktura. Dostrachali sme se nahoru a stalo to za to. Vyhled byl na obe strany zalivu, na Barrier Ostrov, vsude mozne, proste nadhera:
Zacalo se pak uz trochu mracit, tak sme se (nyni jiz mimo krovi) vydali zpatky a hrali hru kdo vyslapne vice ovcich exrementu, ktere byly krasne rozesete po cele ceste, vyhrala Alex, ale nakonec sem zjistil i ja, ze se tomu proste nedalo vyhnout. 
Cesta zpatky ubehla v pohode, vsichni sme meli hlad a nic na piti, tak Karel usnul a ja sledoval okoli co by se dalo ulovit po ceste. Zastavili sme v malem mestecku Thames po ceste na prave fish&chips (rybi fileta s velkyma hranolkama) anglicky original, servirovany nefalsovanyma japoncikama co meli malinkej obchodudek s pochutinama na hlavni ulici. Jinak v sobotu vecer uplne vymeteno. Jidlo bylo krasne mastne jak ma byt, zabalene v poslednim vydani NZ Heraldu, ale bylo toho hodne a to se pocita. Domu jsme dorazili pozde vecer a vsichni uplne odpadli. Podekovani patri hlavnimu ridici Davidovi, obzvlast na ceste zpatky vetsina z nas byla uz hotova z celeho dne na slunci u vody.
Fotky z celeho vyletu najdete zde. a nas samozrejme v sekci ‘Lidi’.
A kdyby nekdo chtel fotky ve vysokem rozliseni na tisk / wallpaper na pc, tak staci napsat a zaslu.
Jo a navic sem pridal nejake dalsi fotky z ‘One Tree Hill‘ o kterem jsem psal uz drive.
Uz planujeme dalsi vylety, za vikend se da vypadnout celkem daleko a kolem Aucklandu je spousta zajimavych mist. Jupii..