20. Cesty po NZ
Cestovani po NZ (14.3.2008 – 21.03.2008)
Nechci se nejak rozepisovat o tom co vse jsme po cestach delali a videli, aby to nebylo pro ctenare moc nudne a dlouhe. Takze zkusim jenom tak zhruba popsat kde bylo neco zajimavejsiho. Opravdu to zkusim zkratit jak to pujde 
Veskere fotky z cestovani najdete tady a pokud k tomu chcete i osoby tak staci hledat pod tagem ‘dan‘ anebo ‘alex‘ Vetsina je pro rodinu stejne
Na cestu jsme meli auto Mazda Familia, takovy mensi sedan ve kterem se dalo i spat takze pohodicka. Ujeli jsme celkove 7350km, coz je pekne cisilko.
Zacinal podzim, takze priroda mela uzasne barvy a nastesti az na par dni nam vyslo po celou cestu perfektni pocasi. Nejvetsi prival turistu jiz taktez pomalu opadaval.
Obecne kdo prijede na Zeland, tak vidi ty same veci, cestovani je tu velice klidne, vse je oznacene a clovek se nemuze nikde ztratit. Krizem krazem celou zemi jezdi batuzkari, rodinky, ci jednotlivci na kolech, na vetsine mist co se clovek zastavi je dalsich x lidi, takze i kdyz se zda ze je to celkem odlehla krajina a nikde nikdo jen parkrat jsme si nasli kemp nebo osamele mistecko u vody, jinak je Zeland opravdu dost pro turisty zarizena zeme. My jsme vyrazili skoro bez niceho (nadobi a pod) ale postupne si vse sehnali nebo pokoupili. Spat se da v ofi I neoficialnich kepech nebo jen tak u vody (pokud neni vylozene zakazane). Videli jsme po ceste spoustu tulenu, delfinu a ptactva – treba tzv. papouska Kea, ktery zere Posumy to je mistni kocka co je pekne stve protoze byla pritazena z Australie a jak znamo Zelandani nemaji Ozzies moc v lasce a navic se tu rozmnozila a sereze (ten possum) skoro vse. Za zabiti jednoho dostanete dolar. Najde se jich spousta mrtvych na cestach.
Na NZ se da cestovat velmi levne (nas rozpocet byl $50NZD/den all included (jidlo, ubytovani a benzin + blbiny jako pivo kolem) ale samozrejme se tady da utratit majlant za spoustu ‘akcnich’ blbosti kteryma je NZ prosluly. Mezi to pocitam bungee jumping (takove to skakani na gume z mostu), paragliding, rafting, tubing, skydiving, tandem skydiving, jet boating, lety na ledovce .. blab la bla … na to jsou Zelandani uzasni. Umi vymyslet a zmarketingovat opravdu do kazde reky, kanonu, hory nejakou takovou moznost, vse samozrejme stoji dost penez .. od $100 vyse .. a musim se priznat ze jsme nic takoveho ‘placeneho’ nezkouseli a ani to nemeli v planu. Clovek si rekne takovy prelet balonem nad jiznima Alpama na jiznim ostrove musi byt super ale pak se dozvi ze cena je $800NZD za 1/2dne a proste si to rozmysli
Predpokladam ze clovek co nekdy o NZ neco cetl, nebo tu mel nejake zname tak vetsinu mist jiz zna. I tak se v tech nazve ztratite. Ale postupne …
Tongariro National Park
Tento park se nachazi uprostred severniho ostrova a udelali jsme jednodenni track tzv. ‘Tongariro Crossing’, ktery je jeden z nejkrasnejsich co se na NZ da vubec projit. Taky je to jeden z nejnavstevovanejsich. Hned prvni noc v kempu nam prselo, ale pocasi se rano umoudrilo a bylo krasne sychravo kdyz jsme rano v 6 vstavali na shuttle co nas vzal k branam parku u Whakapapa vesnice v horach. Track se jde jednim smerem a vraci (po ceste) zpatky do kempu prave pomoci shuttle (bus), cena za tuto dopravu kolem $30NZD na osobu. Jo jinak se tady v narodnich parcich neplati zadne vstupne. Moc hezky track. Jde se pustou sopecnou krajinou v aktivni oblasti, kde doutnaji jeste ruzne zbytky horkych par a tak. Proste sranda. Tocil se tu Pan Prstenu hlavne sceny z Gorgoroth, Mt.Doom a vubec cely Mordor. Takove zobrazeni pekla. Slunko krasne rozehralo barvy cervenych, oranzovych plani a do toho tyrkysovych a modrych jezer. Musim uznat ze to byl nejkrasnejsi zazitek na Zelandu a hned na zacatku.
Forgotten World Highway (svetem zapomenuta cesta – nepisu zamerne dalnice protoze na NZ zadnou nemaji)
Tak tady jsme opravu nepotkali skoro nikoho, cesta z Tongariro smerem na Mt. Egmont a New Plymouth na vychode. Proste cesta ztracenym svetem jako z tretihor, obrovske preslicky a palmy tzv. ‘gravel road’ – tj. bez asfaltoveho povrchu jenom sjezedny sterk. Podobna cesta se tady nachazi skoro vsude. Dokonce je tu osidleni asi 30 lidi ktere se jmenuje Whagamomona a ktere si vyhlasilo vlastni stat a dava aj do pasu razitka v mistni hospode, sranda. Prespali jsme tam samozrejme. Takovi zvlastni drsni lide.
Egmont National Park a Mt. Taranaki
Dalsi z obrovskych sopek (kteryma je severni ostrov protkany) na slezeni, spali jsme blizko mesta New Plymouth kde se zrovna konal WOMAD (hudebni festival s tzv. World Music). Vylez nahoru trval kolem 9 hodin a bylo to docela peklo, proste planina a uprostred ni spicata obrovska babovka – Mt. Taranaki. Zpocatku cesta probihala jaktakz ale jakmile jsme se dostali trosku vyse mezi mureny a sterk kdy sklon jiz byl kolem 60-70 procent, clovek trosku ztracel stabilitu kdy to batoh tahl dolua udelal jeden krok nahoru a dva slej po sterku dolu, nic moc bezpecne. Slo se strasne pomalinku skoro po ctyrech. Navic jsme si vzali jenom trochu vody a ta nam samozrejme v prubehu cesty dosla. Alex to vzdala tesne pred vrcholem a ja myslel ze to na vrchol taky nevylezu. Musel sem si nechal batoh u ni a pomalu skoro po ctyrech vylezt az do hlavniho krateru, kde se drzel jeste snih. Bylo to drsnejsi nez cele Kilimanjaro, uvidime jak bude ta ctyrtisicovka vypadat na Borneu. Ale stalo to samozrejme za to! Cesta dolu tez nic moc, ale to uz za vidinou konce u piva nekde se to dalo. Alex na Mt. Taranaki stoprocentne nezapomene a ja jsem na ni strasne moc pysny ze dokazala dojit tak vysoko kam dosla.
Wellington
Hlavni mesto Zelandu a nase mozna nejoblibenejsi. Lidi kolem 300.000 tak akorat. Trosku skoda ze jsme se tady neusadili drive nez jsme se rozhodli pro Auckland. I kdyz si mesta byla hodne podobna, Wellington se nam zdal takovy mensi vice kompaktni centrum a vubec asik jsme tam chytili dobre pocasi, protoze spousta lidi nema rada Wellington hlavne kvuli pocasi (hodne prsi a je vetrno).
Spousta kultury, baru a vubec art-lidicek hlavne v okoli Cuba Street.
Cekali jsme tady hlavne na vizum do Vietnamu, ktere nam nakonec vydali za par dni, I kdyz jsme meli po emailu prislibene ze to budeme mit na pockani, uff .. ksicht toho urednika na ambasade dlouho nezapomenu. Koupili jsme si tady listek na trajekt na jizni ostrov do Pictonu se spolecnosti InterIslander a vyrazili smer jih.
Abel Tasman National Park
‘Pry’ jeden z nejkrasnejsich parku na Zelandu, pruhledna cista voda, pisecne plaze a zelene brehy, mno .. celkem nam to pripadlo normalni (hlavne ve srovnani s Fiji) ale i tak jsme si udelali jednodenni track ke kolonii tulenu na severu parku. Po ceste jsme se zastavili v prijemnych mesteckach Nelson, Motueka a Takaka, mistem kde se na jiznim ostrove sbiraji jablka a jet u tudiz vysoka koncentrace mladych ‘nezavislych’ lidi artistu a spol, proste easy life=easy money. Meli jsme se potkat s nasim kamaradem Karlikem, nicmene signal telefonni nebyl uplne vyborny a tak to nevyslo. Aspon jsme v Nelsonu vymenili brzdove desticky protoze auto nam nejak divne pistelo. A taky si zasli na fajn snidani do Mama Café v Motuece, zdravim timto barmanku
Farewel Spit a Wharariki Beach
Nejsevernejsi vybezek (spit = plivanec) jizniho ostrova. Klasika muzete tam jenom s nejakou guided tour za myslim $90NZD takze az uplne na konci jsme nebyli nicmene to je jen pisek a polopoust. Nas nadchla druha strana vybezku plaz Wharariki, na ktere byly pisecne plane, mega silny vitr a predevsim male laguny vody kde byla spousta tulenu. Zazitek bylo hlavne sledovat uplne z blizky male tulenky jak si hraji ve vode, chytaji rybky a tak. Alex z toho nespala dalsich 100 dni Tak roztomile misto to bylo.
Saint Arnaud a Nelson Lakes National Park
Prijemne posezeni v mestecku u jezer Rotoiti a Rotoria (male a velke jezero). Tady jsme naplno poznali mass-turism kdy se k jezeru priritil autobus plny mladych anglicanku a nemecku a vsichni ve znackovych hadrach s iPodama v usich se vyvalili na hlavni molo, vytahli si sve McDonaldy a delali bugr. Jinak celkem klidne misto s fajn kacenama.
Punakaiki, Pancake Rocks a Blowholes
Velmi turisticke misto kde jsme meli stesti ze poprchavalo takze tam moc lidi nebylo. U more jsou piskovce ktere jsou proste vodou a vetrem tak oslehane ze vypadaji jako spousta palacinek na sobe a navic v nich jsou ruzne diry kteryma splichaji celkem vysoko vlny, sranda. Ale jak rikam vsude krasne cesticky ukazatele jak pro blbe a tak. V blizkem mestecku Greymouth probehl nakup nadobi, po rozhodnuti si uvarit po par dnech teply caj.
Westland National Park – Franz Josef a Fox Glaciers
Ledovce plizici a tajici se rychlosti 20-50cm/den. Mozna sem ocekaval neco mohutneho, ale tipuju ze v Alpach v Rakousku jsou ledovce zajimavejsi. Pocasi bylo takove nic moc, aspon kolem malo lidi ale zazitek byl stat primo pod stenou ledovce a uplne na cloveka prsi jak to taje. Prijemna byla prochazka korytem reky ktera se z ledovcu odtavala. Zase jsme si mohli zaplatit pruvodce za $200 na 3hodky se kterym by se dalo vylezt na ty ledovce a trosku si to projit z vrchu. Ale rozpocet je rozpocet.
Mt. Aspiring National Park
Prijemne misto uprostred jiznich Alp, plne malych mrch-musek co roztomile stipaly.
Wanaka, Alexandra, Queenstown a predevsim cesta na Glenorchy
Do mestecka Alexandry jsme si zajeli kvuli Alex, prece jenom je to fajn mit na svete jedno takove mistecko, byl tam fajny bar, restaurace a pivo Macs Gold. Wanaka a Queenstown jsou adrenalinove mesta plne turistu, zasazene v pekne prirode, ale celkove nicmoc. Spousta lidi spousta atrakci takove lepsi kolotoce, muzete tam delat million veci a bude vas to stat million penez. Pokud jste clovek co ma kolo na ramenou kdyz lyzujete a navic skacete pri tom bungee tak je to misto pro vas. Taky je tam Arrowtown takove kaubojske a zlatokopecke mestecko,celkem v klidu.
Ovsem nejlepsi a nejkrasnejsi byla podzimni cesta plan barev podel jezera Wakatipu z Queenstwonu smer Glenorchy a vesnice Paradise. Takove to pozadi z Pana Prstenu. Zkusili jsme si mensi jednodenni verzi Routeburn Tracku pres takove ty visaci mosty a spol. Sranda.
Milford Sound a Fiordland National Park
Oblast kvuli ktere se na Zeland asik nejvice jezdi, velmi prijemna a pekna cesta z Te Anau do Milfordu, caste zastavky kvuli foceni okoli a tak. Spali jsme tam v kempiku u jezirka Cascade Creek. Jinak je to takove mensi Norsko predpokladam, fjordy, vodopady a zalivy a silene studena voda. Da se jet lodkou a projet si to vsecko az k usti fjordu do more. Je to opravdu zazitek, kdyz stojite primo pod vodopadem na lodi a nad vama se tyci az 2000m vrcholy hor primo kolmo padajici do vody. Clovek si pripada jeste mensi nez ve skutecnosti je.
Samozrejme pokud mate penize tak si muzete projamout helikopteru a cele si to proletet, taky se tady nachazi jeden z nejlepsich tracku na Zelandu – Milford Track, ktery ale trva x dni a taktez stoji dost penez.
Po ceste se musi projet ‘Homer Tunelem’ – proste uplne primitivni bahnita dira ve skale, jenom jednim smerem (na semafor) a vevnitr bez svetel s skolem takovych 20%, mazec. Clovek si v aute pripada jako v nejake stole.
Bluff a Petrified Forest blizko Waikawa
Bluff je nejjiznejsi (vyjma ostrova Steward a Slope bodu (na ktery se da blbe dojet – potrebuje 4WD)) bod Zelandu, takovy maly pristav na vybezku do more, jedna cedule vsemi smery a kde nic tu nic. Probehla tu akorat foto-session u fajneho majaku.
Daleko zajimavejsi byl zkamenely les pobliz. Proste pred x-hodne lety tu zkamenel les a postupne odsedimentoval do zeme a tedka zase more cast z nej odhaluje. Navic se tady dalo plavat s delfiny a prirozene, ne za penize se spoustou turistu kdy se na ne porada hon. Finta byla v tom, ze voda byla uz docela studena a v okamziku kdy jsme vlezli do more mi malem upadly a umzly nohy. Alex se dostala dal k delfinum a snad si to uzila, nicmene ja sem opravdu nemohl a to nasere
Dunedin a Christchurch
Shrnu velice rychle tyto dve mesta v jednom odstavci. Dunedin je stare skotske (nebo irske) mestecko, prijemne s pohodovou atmosferou. Christrchurch je v klidu, nicmene nejak specialne na nas nezapusobil, takove ospale misto s par historickyma budovama, ktere si kazdy foti a jezdi tu tramvajky. Udelali jsme si vylet do blizkeho francouzskeho osidleni Akaroa.
Moeraki Boulders
Po cesta z Duendinu narazite na plaz kde se nachazi kulate objekty, polo kamen polo bahnite pevne struktury jen tak se povalujici u more, strasne zajimave puvod vysvetleny ale dost slozita nejaka sedimentace v zemske kure pak jakasi filtrace a nakonec se nejak dostaly na povrch. No udelejte si sami nazor z fotek.
Mt. Cook National Park
Mt. Cook je nejvyssi hora Zelandu (3753m.n.m.) a kolem ni je prekvapive narodni park. Spali jsme u jezera Pukaki, ledovcove jezirko s zeleno-modrou strasne zvlastni vodou. Na Mt. Cook se da taky vylezt ale dostal se mod Alex utrum (jeste vzpominky z Taranaki). Popravde je to celkem slozity vystup ve snehu na ktere jsme proste nemeli vybaveni. Takze jsme si udelali aspon jednodenni trek k upati Mt. Cook. Pocasi naprd poprchavalo a na lavonych mostech to pekne hazelo, nicmene Hooker Glacier Walk stal za to. Po ceste zastavka u jezera Tekapo se zajimavym kostelikem (Church of Good Shepard) kde prave probihala svajba.
Arthur’s Pass National Park
Skrz jizni Alpy vede tento prurez mezi horama, zajimave misto se spoustou ruznych treku. Spali jsme u jezera Pearson, kde jsme videli asik nejkrasnejsi zapad slunce vubec. Totalne ruda oloha kolem vas, teplo a ostre podzimni barvy. Do toho pivo a pohoda. Krasa. V parku jsme si vysli k par vodopadum, nic specialniho.
Cave Stream a Boulder Rocks
Po ceste jsme narazili na jeskyni, ktera se da cela projit bez pruvodce jen tak vet me (dobra baterka nutna vcetne kvalitniho neoprene). Zkusili jsme vlezt dovnitr s tou nasi blikacou a radeji se stahli, 2 hodinova cesta po prsa v ledove vode v totalni tme nas nejak nenadchla. Nastesti pobliz byly skaly Kura Tawhiti,posvatne misto Maoru, kde schazi mistni boulderi (lozeni po skalach jen tak bez lav a jisteni). Stopro by se tady libilo Martinovi, Kajovi, Hance a spol. Opravdu prijemne mistecko na vyblbnuti.
Kaikoura
Misto kde se da vypravit na sledovani velryb, pry nejlepsi a nejblize na svete (na Zelandu je vse nejlepsi a uplne mega-ultra prirodni, jak sami radi tvrdi). Velke turisticke lodi, silena cena nas odlakala, takze na velryby jsme si nechali zajit chut. Nicmene jsme spali v prijemne vetrnem kempiku a aspon kecali s misnima, kterym se to taky nelibilo nahaneni a foceni velryb 30km od pobrezi. Prosli jsme si podel pobrezi aspon mensi walk a videli zase pekne zblizka tuleni kolonii.
Picton a odjezd z jizniho ostrova
Nasli jsme si kemp u more, a rano vyrazili na odpluti naseho trajektu smer Wellington a severni ostrov, sranda byla ze nam ho zrovna v ten cas co jsme meli zaplacene listky zrusili. Ale nejlepsi bylo to ze nam vratili ½ ceny ($90NZD) a mohli jsme jet dalsi den rano, coz nam vyhovovalo. Takze jsme se poflakovali po mestecku a uzivali si slunicka a taky sme si vyprali konecne, hehe ..
Napier, Hastings a Hawke Bay
Oblast severniho ostrova znama kvuli vinicim a vybornemu vinku. Kempovali jsme na pobrezi u vesnicky Clifton. Na vecer jsme zasli do mistni hospudky na pivko a vinko a seznamili se s prijemnyma lidima, byl zrovna patek tak se tam dokonce rozdavaly zadarmo dary more. Sranda byla. Rano jsme byli pozvani na snidani do maleho zamecku kde byl uzasny vyhled. Celkem jsme tam vytvrdli.
Meste Hastings nic moc, zato Napier je tzv. ‘Art Deco’ mesto, jelikoz tu bylo ve 30. letech min stoleti zemetreseni tak ho centrum komplet prestaveli ve stylu co zrovna letel – Art Deco. To je takovy ten Charleston New York, styl Oldricha Noveho a tak .. proste 30.leta. Paradicka.
Po ceste na sever jsme vyrazili po Pacific Coastal Highway a videli nejdelsi molo na Zelandu (kolem 600m). Je to jedna z nejopustenejsich casti Zelandu a bydli tu hlavne puvodni maorske kmeny. Pohodari. Navic tu taky nejsou skoro zadni turisti. Spali jsme pobliz jezera Whakaremoana uprosred divociny, kde byly pouze kempy pro rybare a zadne vesnice nebo mesta. Pobliz mesta Gisborne (kde bylo tento rok v lednu zemetreseni) pristal roku 1769 kapitan Cook poprve na Zelandu. Nazval misto – Poverty Bay (Chudy zaliv), protoze tam pry nasel uplne prd Taky sme se tady stavili do nejmensiho pivovaru co sem kdy videl. Jedna mistnost a prijemny pan. Kostovali jsme v 10 rano pivko a nejake i koupili. Timto zdravim Sunrise Brewery a potomka ceskych osadniku z Puhoie.
Whakatane a Opotiki
Jen pro mou osobni poznamu ve Whakatane jsem objevil uplne uzasny kabat na zimu, novy na vymenu s mym krasnym zelenym, cena me zarazila do zeme a nakonec jsem si ho nekoupil, tedka me to mrzi, snad v Asii neco bude Jo a v Opotiki ospalem mestecku jsme si dali nejuzasnejsi snidani na Zelandu v mistni pekarne.
Rotorua a Taupo
Centrum severniho ostrova. Oblast termalu a ruznych sopecnych vyhrevu. Spali jsme u jezirka Rotoehu kde jsme taktez byli pozvani na snidani od mistniho rybare ktery nam navic poradil cestu na soukrome lazne, kde se neplatilo bylo to absolutne prirodni zelezite horouci a uzasne. V Rotorure i v Taupo jsme byli jiz drive, ale tedka v Taupo travime par dni u znamych, protoze mame cas a tak.