16. Rotorua a spol
Po prespani v Aucklandu a oznameni ze nam neprodlouzi najem auta (protoze je sezona a zacina sem jezdit mazec lidi), jsme pokracovali dale na jih s tim ze silvestra oslavime v Rotorure. Vymenuli nam nahradni kolo za nove (oprava by stala kolem $110).
Rotorua fotky
Je to mesto s nejvetsim poctem Maorskych obyvatel na NZ. Pozna se podle toho ze sirdi, ne ti Maori, ale to mesto. Nachazi se totiz v tektonicke oblasti, kde jsou cinne sopky, gejziry a podobne smrady. Okamzite poznate ze jste tam, prasti vas pres noc smrad ze zkazenych vajicek. 
Opravdu. Ale po case se na to da zvyknout, i kdyz moc nechapu ze tam nekdo muze zit treba cely zivot, protoze tim nacuchnou hadry, vsecko .. Rotorua stejne jako Taupo (ktere je nejakych 70km daleko u jezera Taupo), je celkem primo zamerene na turistiku takovou tu ‘extremni’. Takze je tu spousta skakani na lane, 4×4 off road jezdeni, ruzne buginy, blbosti na skalach, horska kola, rafting, rybareni, rychle jetboats (rychlocluny) k vodopadum, skydiving (na padaku) .. a milion dalsich veci. Vse celkem drahe (kolem $100-$200 za 1/2hodky)
Nasli jsme si pohodovy backpacker hostel Blarneys Rock. Doporucujem - fajni majitele maori takovi pohodovi s pokojem pro dva za par supu (specialni silvestrovska cena) v takove tradicni budove v centru a ubytovali se ocekavajice silvestrovske oslavy u jezera. Mel tam byl velky koncert ‘Rock by the Lake’ a byl tzv. ‘Alcohol Ban’. Coz je celkem casty zakaz piti alkoholu pri obecnych slavnostech, to same bylo v Aucklandu, ale Kaja rikal, ze na jeho Heinekena v ruce nikdo nic nenamital. Nic takoveho by u nas doma asik neuspelo. Ale lidi se bavili, takova velka Maorska reagge-rock akce. Pohodicka. Odpocitavani probehlo nahodne (ja mel treba na hodinkach 11:55) ale nikomu to nevadilo, taky byl velky ohnostroj. Predtim jsme sli jeste do indicke restaurace s BYO (zase takova zvlastnost co byla uz v Australii) - Bring Your Own jako alkohol do restaurace si muzete donest svuj vlastni chlast a oni vam k nemu prinesou sklenicky. Zajimave, meli jsme vinko pripravene na silvestra a tak sme ho tam lupli. Pokud si budete neco davat v Indicke restauraci tak jenom MALO korenene, i stredne korenene je jako samo peklo
Ale v Roroture jsme byli hlavne pro ty oblasti kde se maticka zeme otevira svetu nahore a vyhazuje vsechno co se ji nelibi. Jako treba suplhur, salt, antimony, manganese oxide, silica, iron oxide a carbon a vsechny tyto tvori uzasne obrazce, gejziry a tvary v narodnich parcich Hell’s Gate a Wai-O-Tapu.
Veskera foto-dokumentace je na internetu, myslim ze to nepotrebuje nejak zvlast komentar. Snad jen ze rachani noh v bahne ze ktereho bubla voda, sledovani vybuchu bahnitych sopek, gejziru ‘Lady Knox’. Pravidelne po nasypani mydla v 10:15 kazdy den - nechapal sem moc tu chemickou reakci, ale fungovalo to. Mydlo asik povolilo tenzi vody a para pronikla ven a zacala strikat az 10-15m vysoko, fotka kde jsem ja s Alex u gejziru. 
Celkove navsteva toho NP byl zazitek. Otevrene oci a ucpany nos to jistil ovsem, nekdy se cloveku zvedl trochu zaludek ze vsech tech sirovych barvicek. Byli jsme tam kolem poledne a v tu dobu byl u nas presne silvestr 24 hodin.
a zkouska jednoho vyskoku:
zacatek ztraceni v mlze:
Jedno z prani na Novy rok domu …
V Taupu jsme se zastavili u Huka Falls, kde se da dojet prave tou lodkou a pokochat se na vodopady zespodu. Nam stacil trek kolem reky a uspokojili jsme se krystalovou vodou a penou z vody z vysky. Taupo je male mestecko, takove turisticke zase. Ma nadherne vyhledy na narodni park Tongariro pres jezero Taupo kam jsme smerovali.
Tongariro Narodni Park
Jeden z nejstarich parku na NZ venovany nacelnikem lokalniho kmene Maoru nekdy na zacatku 20. stoleti lidu NZ a britske kralovne.V roce 1991 byl park prohlaseni jako prvni World Heritage Site (misto svetoveho dedictvi) jako kulturni krajina. Projizdi se oblasti ktera je znama jako ‘Desert Road’ (poustni cesta) kde nic neni, pouze oblast kde se testuji rakety a podobne vojenske nesmysly. Na Ruapehu se sjizdi pres 3/4 NZ lyzarske populace v zime na lyzovani. A taky se tu tocil Pan Prstenu, predevsim pak zabery planin Gorgorothu, Modroru (a Mount Doomu) a Ithilienu .. snad to nekomu neco rekne. Ja ty nazvy prave opsal z knizky, jsem fanousek knizni prezentace, ale i tak tu bylo nadherne. Byli jsme se podivat pod Ruapehu a na vodopady Mangawhero.
Takova ten malej sedej flek co stoji na skale jsem ja (uaaa)
Prespali jsme v kempu Mangahuia, ktery byl fajnove ukryty mimo cestu v busi s nadhernym vyhledem na obe hory jak Ruapehu tak Mt. Tongariro. Bohuzel jiz sme meli malo casu (2 dny) tak jsme si rekli ze se pouze do parku podivame a nejake treky vevnitr udelame pozdeji az pojedem na jih. Protoze urcite to stoji za to.
Waimoto
Brzske ranni vstavani a cesta do Aucklandu probehla v pohode. Cestou jsme se jenom zastavili ve ’slavnych’ jeskynich Waimoto Caves, kde jsou takovi cervici (asi miliony) na stenach a svetelkuji ve tme. Jeskyne byly jakz takz v klidu, ale ti cervi nas dostali, opravdu zazitek. Cesta lodkou v uplne tme 50m pod hladinou more v jeskynni rece s tim ze nad vama tak metr/dva jsou ruzne ‘galaxie’ prave techto cervu sviticich fosforeskujici barvou. Nepredstavitelna krasa s ‘hvezdami’. Vsude ticho clovek jenom sleduje se zvednutou hlavou a zavrenou pusou. Co to udela, kdyz nejaky spadne netusim a ani sem to nechtel zkusit
Pak uz jenom vraceni auta a relax doma, za par dni jdeme do prace zase, tak snad jeste presvedcime Davida at nekam zajedem na jednodenni vylet.
Toz takove byly nase povanocni a silvestrovske cesty.