15. Cape Reinga
Hned po vanocich jsme s Alex vyjeli na sever Severniho ostrova konecne si trochu uzit toho tepla a taky trochu delsi pauzu od mesta a prace. Pronajali jsme si auto od ExploreMore takova backpackerska (backpack je batoh na zada) agentura. Ma pohodove ceny a jsou tam prijemni lidi, zaridi skoro vsechno.
Je fakt ze ani ja ani Alex nejsme extra zkuseni ridici, prece jenom doma auto nemame a moc nejezdime, ale automat Toyota ‘cosik’ stationwagon to pohodove zvladal za nas. Ridilo se perfektne a bez problemu. Clovek si rychle zvykne na levou stranu a divne davani prednosti na kruhovych objezdech a podobne. Navic tady nejezdi takove prasata jako u nas. Celkem me prekvapilo, ze kdyz je na silnici povolena 100km rychlost tak vsichni tak proste jedou, ve mestech 50km a neuvidite nekoho jet jako blazen. Dodrzuji odstupy, proste lahoda tady ridit. Nejak obecne mi pripadne, ze tady lidi vi a cti cenu zivota daleko vic nez treba u nas v Evrope. Davaji na sebe proste bacha, v TV stale bezi ‘reklamy’ na rychlou jizdu, nekonzumaci alkoholu pri rizeni a tak. Existuje tu neco jako kempy oficialni a neoficialni spadajici pod jednotnou DOC (Department of Conservation) na ochranu prirody a tak. Snazili jsme se vzdycky dohledat ty neoficialni/neformalni DOC kempy, byva tam mene lidi a je to vice vzdalene od civilizace ale pritom jaktakz pristupne.
Nez popisovat celou cestu tak radeji jednotlive zastavky ktere jsme meli a zajimava mista co jsme navstivili. Fotkama nejakyma kde jsme my prokladam text, jinak samozrejme vsechny fotky najdete na flickr.com pod mym uctem.
Puhoi
byvala ceska kolonie, vesnicka z 18 stoleti. Nenasli sme nikoho kdo by tam tedka mluvil plynule cesky, nicmene tam maji Ceske muzeum (ktere bylo zavrene). Prisli sem jedni z prvnich ceskych imigrantu a tady se usadlili. Je tu taky uzasna ceska hospoda, ktera mi pripomnela jednu co jsem byl uprostred Australie blizko Alice Springs. Taky tady je po stenach spousta IDs, propadlych pasu, ridicaku, penez a ruznych osobnich dokladu a blbosti. Cele je to takove utulne a navic nas obsluhoval maor riznutej cernochem a cesky se nas zeptal ‘Jeste jedno?’ a ‘Dekuji’ a ‘Ahoj’ … vic asik neumel, kazdopadne to byla sranda se tam zastavit na misti pivko. U hospody byla takova chaoticka zahradka, pripominajici ty nase .. proste drevene lavice jen tak rozhazene po trave a bylo ..
Kauri prales
U Tasmanskeho more na zapade severniho ostrova se nachazi pohori ‘Parataiko’, kde jsou jedny z nejstarsich stromu na Novem Zelandu - Kaori. Ty co jsou jiz mrtve (zkamanele) maji pres 50-60.000 let a delaji se z nich ‘uzasne drevene’ veci, jako nabytek, hodiny a pod. Ale je fakt, ze nekdy dost kycovite coz potvrzuje Alex, ze Japonci jsou schopni si koupit cokoliv. Predevsim jsme videli zive stromy s prumerem treba 6-8m a byly pres 1.200 stare. Prodirali jsme se ‘Trounson Kauri’ pralesem az k nejstarsimu Kauri stromu na NZ - Tane Mahuta / Buh pralesa (Giant Kauri Tree) a druhemu nejstarsimu (ale jmeno jsem uz zapomnel). Vypada to proste jako normalni prales a v nem nasazene naruzno obrovske sloupy sahajici az do nebe.
A takhle nejak to vypada:
Oponini a piskove duny
Obecne je tu na NZ spousta kycovitych zaberu, ale clovek nepredpoklada ze z pralesa vyjede primo na pobrezi azuroveho more, kde navazuji obrovske pisecne duny a takova mensi poust. Proste diverzita daneho mista byla uzasna. Akorat tohle nebylo misto kde se na dunach surfovat, to jsme si uzili pozdeji 
Nicmene vitr byl tak silny ze nas malem odfoukl.
Pro zkraceni cesty jsme prevezli auto na lodi z Raweny do Rangiory pres cely zaliv Hokianga. Usetrili jsme si tim skoro 150km a navic to byla sranda videt Alex s vytrestenyma ocima jak najizdi na lod s autem. Ne kecam, ridila zcela profesionalne, jak sama rika, urcite lepe nez ja. A kdyz to rika ona tak se tomu proste musi verit ne? 
Ahipara a 90 milova plaz (90 Miles Beach) poznamka ( 1mile = 1609 metru)
Jedna z nejdelsich plazi sveta, po ktere se da bez problemu ridit skoro celou delku, nicmene auta z pujcoven to maji zakazane, protoze priliv/odliv se tady strida dost rychle a muze se stat, ze zapadnete do pisku a vlna vas splachne i s autem do more. Nicmene jsme samozrejme na tu plaz dorazili. Sice k veceru uz a nasli jsme prijemny kempik, kde bylo napsane ‘Private Property’ jakoze je soukromy, ale videli jsme tam spousu lidi tak jsme tam jeli. Bylo to Maorske uzemi a kemperi byli sami maori, sranda. Ale nikdo nam nevenoval pozornost takze jsme se citili bezpecne. Akorat to bylo proste zvlastni, po case jsme objevili jeste jeden auto-van kde byli nejakci nemci. Maori jsou strasne prijemni a mili. Akorat poslouchaji rap a rmb a nekdy dost nahlas .. co uz Taky je to uzasna plaz na surfovani, mam par fajnovych zaberu jako z filmu ‘Surfs Up’. Skoda ze jsme si nekoupili takovej 3/4 surf, rad bych si to vyzkousel. Na jihu to uz nepujde, tak snad pak jeste v Asii jak pojedem. Sledovat jak se ty obrovske vlny lamou a do toho surfuji blazni na prkech byl uzasny zazitek, kdyz se k tomu prida zapad slunce a pivo co vic si clovek muze prat pred spanim. Jo a taky tam byl nejakej vrak na pobrezi, ale bylo z nej videt pouze jakasi tycka zrezivela, zbytek byl v pisku zanesenej. Na uplnem konci dane plaze se nachazi nejsevernejsi pristupny bod NZ, tzv. Mys Reinga (Cape Reinga), cil nasi cesty na sever.
Te Paki Sand Dunes (pisecne duny)
Novozelandani ze vseho udelaji akcni zalezitost. Tak tomu bylo i v tehle mensi pousti. Dalo se tady surfovat, takze jsme se na cesta do Cape Reinga zastavili, pronajali si prkno a zkouseli blbout v 35stupnovem vedru na pousti. Sjizdet po nohach se absolutne nedalo, stabilita z takovych vysek proste se nedala udrzet a clovek se i dost bal. Na rozjezd tam byly takove mensi duny a pak pro stredne pokrocile se muselo jit dal do pouste a nakonec tam byl tzv. ‘monster dune’ (mega velka) kde sme jenom mrkli. Takze jedinna schudna moznost byla lehnout na prkno a odrazit se nohama, poradne to chytit a nechat si spalit prsty od pisku pri zrychlovani a silenem sesupu z dun .. potom 10minutova cesta nahoru a znovu. Celkem sranda. Poradne jsme se vyblbli. A do toho se mi pokazil fotak, dostal se mi do neho pisek a zasekl se motor co pohani zoom a vysouvani objektivu. No nasral sem se poradne a furt do neho busil a vyklepaval pisek. Neslo to, fotak byl pro dany okamzik v haji ..
Ups ja vim takove strojene …
a tady uz Alex jede doluuu …
Cape Reinga
Nejseverneji pristupny bod Noveho Zelandu, uplne nahore se nachazi majacek a dalsi kycovity pohled na Tichy ocean a .. vodu .. proste konec Je tam jeste jeden bod, ale to je jiz taky Maorske uzemi a potrebujete tam povoleni a auto na 4×4 pohon, coz jsme nemeli. Vzali jsme zavdek timhle. Pobliz se na strme ceste dolu nachazela uzasna plaz ‘Taputupotu’ kde jsme sjeli a prespali. Bylo tam i malo lidi. Takove male utulne, prijemne vedro a ocean .. pohodicka v Zalivu duchu. Tak se to jmenuje v prekladu >Taputupotu-Spirits Bay. Cely vecer sem si hral s fotakem a snazil se z nej dostat pisek. Nuz, jehla, surova sila .. nakonec to pomohlo a podarilo se mi otevrit objektiv a postupne z nej dostat vetsinu pisku. Zoom byl takovy nijaky, nechtelo se mu ostrit ale i tak jsme se rozhodli brzo rano vratit tech par kilometru zpatky na mys at mame nejake fotecky. Nakonec se to podarilo a par fotek se povedlo. Navic jsme si uzili klidu, protoze den predtim tam bylo plno lidi a takhle po ranu jsme tam byli sami. Nadherna samota ve dvou
Trocha zonglovani na konci Zelandu.
Kerikeri
Puvodni plan na dalsi noc bylo prespat na plazi Matauri u ostrovu Cavalli kde se nachazi vrak lodi ‘Rainbow Warrior’ (Duhovy Bojovnik). Byvala lod Greenpeace ktera mela vyrazit proti pumovym testum francouzu v Polynesii, nicmene byla francouzkyma tajnyma jednotkama potopena nekdy v 70.letech myslim. Kazdopadne se u ni da potapet a je to sranda. Ale problem byl v tom, ze tam bylo silene moc lidi, spousta vanu a stanu, proste moc lidi na nas. Takze jsme se na to vyprdli a pokracovali smer Kerikeri, ze snad najdem neco po ceste.
Narazili jsme na soukromou plaz ve Waniu, uplne idylicke misto kde byl jedinny domecek a nadherny vyhled na zaliv. Nicmene soukrome a navic jsme u toho pichli kolo. Tak oprava tj. vymena za rezervu. Alex pouzila svou znalosti aut z Hyundaie a vse probehlo ok. Uplne nahodou jsme po ceste nasli uzasny kemp, ktery byl poloprazdny a vedl ho jeden budhista a podle toho to taky vypadalo. Strasne uvolnena a prijemna atmosfera, vsude mali kamenni budhove, vonne tycinky, posezeni, vlajecky z Tibetu, vyhled na kiwi stromo-kere, vodu .. proste takova oaza klidu. K veceru dorazili aj nejaci mnisi asik z Asie, meli sikme oci, to sem postrehl. Dokonce jsme si rikali ze tu zustaneme delsi dobu i pres silvestra. Lidi, vsechno na nas tak fajn pusobilo. Ale do silvestra bylo jeste par dni a prece jenom se nam tam nechtelo zdrzovat tak dlouho.
Tak vypadala hlavni budova (asi majitele toho kempu)
V Keri keri se taky nachazi nejstarsi kamenna budova na NZ. Nejake misto odkud beztak sirili krestanstvi mezi Maory. Jinak oblast Kerikeri a Pahia a Russell je jedna z nejstarsich (bilych) historii pro NZ, priplul tu J.Cook a tak ..
Takove zajimave stromy tu maji:
Pahia a Russell
Ve velkem ocekavani (jelikoz kdyz dojede na NZ tak vsude pisou ze v Paihia je ‘the must see’ - proste musite videt) jsme dorazili do ‘Bay of Islands’ (Zaliv ostrovu), a byli celkem zklamani. Daleko lepsi plaze a atmosfera byla na severu a stoprocentne bude i jinde nez tady. Proste silene turisticke, precpane rodinkama britu, nemcu .. exkluzivni apartmany, drahe vylety na lodi, chytani ryb a podobnych capin. Opustili jsme Pahiu rychle jak se dalo (tj. Alex si koupila zmrzlinu) a pouzili zase trajekt lodi v Opua smer Russell coz je pry nejstarsi mesto na NZ. Tam uz to bylo lepsi, sice tez turisticke ale ne tak moc, prece jenom to bylo uz docela z ruky. Do te doby nez priplula velka lod s lidima na par hodinovy vylet z Pahia. Stare (z 19.stoleti) domecky, pohodovy pristav a plaz ‘Long Beach’. Presto jsme se rozhodli pokracovat do odlehlejsi casti smerem k Bland Bay a kempu v Whangaruru. K veceru jsme tam dorazili ale bylo nam oznameno, ze je plno. Pomohlo az ujasneni ze teda ‘opravdu’ budeme spat v aute a nezaberem moc mista tak jsme byli vpusteni dovnitr. Plno na NZ znamena poloprazdno Pohodovy kempik v zalivu Whangaruru. Vetsina uzemi zase patri Maorum a dany kemp byl jedinny v okoli povoleny. Odsud jsou ty zapady slunicka.
Goat Island (Kozi ostrov) a Pakiri Beach
Zadnou kozu jsme tam nevideli zato spousta turistu se kolem potapela. Silene misto, bylo by mozna fajn ale bez tech lidi. Kristalova voda ve ktere plavalo asik milion ryb. Nachazi se u mestecka Leigh kousek od Aucklandu. To nas donutilo pokracovat k Pakiri Beach, ktera byla jedna z nejlepsich co jsme tu zatim byli (zase nas zamrzel ten surf). Protoze tak velke vlny a nadherne cistou vodu s bilym piskem sme dlouho nevideli. Nadhera, sice tam tez bylo x lidi ale nastesti ten zaliv byl obrovsky tak se to tak nejak rozprostrelo. Usnuli sme tam na pisku.