Francie (1998)
Francie 1998
aneb jak (ne)stopovat po Francii a spol
Tady pro zacátek by mel být asi nejaký úvod. No tak teda když chcete … Proste jsme se rozhodli, že pojedeme nekam stopem. Byla vybrána Paríž . Proc ne.
Jeli jsme tri. Známe se už od gymplu, ale setkáváme se furt. Hlavne na Spálencovi (zdravím Maru a spol) - to je naše oblíbená hospudka asi 6 kategorie v Prerove. Jinak každej z nás studuje nejakou vysokou. Jsme docela normální. Tato akce probehla v pohode. I díky našemu absolutne neoficialnimu sponzorovi Pivovaru Prerov. Tímto dík.
Fotky z dosažené Paríže zde
Den První ( 14. 7. 1998 - Úterý )
23 :52
pred odjezdem nás Flašárek ješte jednou vyfotil ( ne že bysme se už fotili , ale … ).Ta fotka stejne ( jako mnoho dalších nevyšla ) na nádraží pod tím jak odjíždí vlaky smer Pilsen. Vlak byl šílene dlouhej ( 15 – 20 vagónu ) a i tak jsme si sedli až úplne dozadu ( no úplne ne ale bylo to spíše až v zadní cásti ). Sedíme, spíme, … pohoda když v tu k nám prišla pruvodcí a že prý jestli jedeme až do Plzne tak si máme presednout do prední cásti vlaku, jelikož v Praze se souprava rozdeluje na dve cásti a ta zadní jede kamsi jinak ( kam ? ). Vlak byl úplne plnej ( to jsem ješte nerekl cigánu ( rómu ), poláku, slováku, uzbekistáncu ( ted kecám .. ) .. ci ceho ( nebylo se cemu divit jel totiž až z Košic ) ,to byl taky duvod proc jsme si sedli až tak dozadu. Jdeme vlakem a došli jsme až 3 vagóny pre mašinu a tam zavreno ( jinak všude plno ) .. no a tak jsme vesele zustali na chodbicce ( byla strašná kosa a ješte k tomu zacalo pršet .. lidi chodili kolem mokrí z venku, nedalo se spát, … sranda ). Naštestí jsme meli docela šikovnou pruvodcí a tak se to dalo. Snažíme se usnout ….. jsme v Plzni. Šílený mesto, no more .. žádný pekný baby …sice bylo tak asi 7 hodin ráno, ale i tak . Šli jsme mestem asi tak 1/2 hodiny a pak to vzdali , koupili si lístky na trolej ( císlo 12 ) a ten nás hodil na kraj mesta ( predtím velkej nákup v samošcce .. no velkej .. voda, chleba ..) kde byla dle všeho výpadovka na Rozvadov ( hranicní prechod do Nemecka ).Muj první stop…zkoušeli jsme stopovat oba dva zároven ( Radek ríkal, že to je capina, ale já samozrejme neveril ). Nejak to nešlo ( nejak to nešlo až do 12:00 .. hruza hruzoucí ). Potom jsme se rozdelili s tím, že se pockáme na predem domluveném míste kam musí každý ješte dnes dorazit. ( náhoda ? ).Chyt sem 1st stop ve 12:15 a Radek ( prý ) až po 13 hodine. Takže to delá 1st stop asi neco kolem 5 hodin. Slušný.
První chlap ( mladej )co me vzal mi rovnou na zacátku rekl, že nejede na Rozvadov ( a už vubec ne do Nemecka ). Tak jsem musel jinudy, s ním. Byl jsem rád i za to . Jeli jsme smer – Plzen – Mariánské Lázne – Cheb. ( Mimochodem ten pán dostal pokutu za rychlou jízdu, když jednu vesnici prohasil ve 110 km a prímo za zatáckou byli policajti kterí ho chytli .. dostal to za 500, ale byl celkem v pohode ( prece nedá pred cizím najevo, že mu to vadí ).Pokecali jsme. Vyhodil me dost pred Pozemím (? ) a tak jsem musel jít v celkem vedru štreku asi tak 3-4 km na hranice. Kolem frcely auta , ale nikdo me nevzal ( na dálnici ? ). Proste maso, težkej batoh, vedro, žízen, … perfektní zacátek ( to jsem netušil, že není všem dnum konec ). A tak jsem došel na hranice ( v casovým skluzu ). Na ceské strane pohoda. Ne tak na nemecké, když jsem tam došel zchvácenej tak se na me dívali tak nejak divne a nejakej kretén ( pan celník ) si me vzal bokem do jakési budovy a musel jsem tam pred ním vybalit celej batoh ( se VŠÍM ) … všechno … magor, ani jsem se nestacil za cestu do batohu podívat a už byl celej venku. Krása. Ptal se na cigarety, alkohol, drogy – jestli nemám. Nemel jsem. ( Teda mel jsem leda 1 plechovku Prerovskýho Zubra – to mu nevadilo ).Mel jsem leda chut mu vpálit. Strávil jsem tak asi 1/2 hodiny balením vecí zpet do batohu ( aby se tam vešly tak jak byly ).Uff .. no nic, pokracujem v ceste je to pouze zacátek a to ješte nejsem ani porádne v Nemecku.
Vnutil jsem se do kamiónu jednomu Cechovi hned na hranici. Proste sem na neho zamával a že me musí vzít. Prý moc rád nebyl, protože si myslel že su Nemec a ty nemá moc rád. ( já taky ne – od tedka ). Sice jel smerem na Haag ( což je na sever a já spíš potreboval na jih ). Jeli jsme Renaultem ( možná se tu nekde poflakuje foto ).Takže sem jel úplne jinudy než byl puvodní plán ( plány jsou od toho aby se mohly menit, že ? ). Jel jsem po E48 – Cheb- Bad Bereuch ( Bayreuth ) – Bamberk ( to je tam co byl náš páne Zemanu s kufírkem ) – Sweinfurt ( neprekládat ! ) – A smerem dolu – Wurtzburg ( tady jsme byli na Raststatte na kafco a trochu jsme poklábosili a on doplnil benál , ich machte eine foto und jeli jsme dál a dál )- Wurtzburg – Ende. Byl tady dobrej výhled do okolí ( asi je to vinarská oblast – všude bylo totiž víno (dobrej odhad, že ? )).Ale já jsem se potreboval dostat ješte níž a tak jsem milého kamionistu ( skoroskin z Vrchlabí ) opustil a vrhl se na dalšího stopa – Nemec s Oplíkem. Celkem ukecanej. Vzal nás celkem hned dva. Hulili o sto 6 ale bavili se prevážne spolu. To druhý individuum byl nejakej Francouzonemec ( jel až do Toulouse – nebo jak se to píše – proste jižní France ) a tak mu rozumel líp než já. ( moje Bitte a Danke asi nestací to jsem zjistil – to byl vtip ).
Jel až z Berlína ( ten stopar ) a byl celkem ulítlej , mluvil i o Loveparade ( tak sem se zapojil, moc tomu totiž rozumím ( kecy ). Náš ridic poslouchal jakejsi Deutsch Rock, rvalo to a on v pohode na tachometru 190 , pohoda. ( jak pro koho, já sem tak v pohode nebyl, aspon sem dohánel zpoždení ). Dojeli jsme až tak kam jsem potreboval. Do Sinsheimu na Raststelle ( zastávka Kreichgau, kdyby nekdo chtel vedet .. moc fajn .. jede se pres Heilbronn ( takové vetší mesto poblíž ). A tam jsem se potkal už s Radkem, kterej tam byl o neco drív. Kecal s kýmsi.. nejací Ceši, ti ale ješte ten den pokracovali. Bylo kolem 6:30 ( tj. 18:30 ) a tak jsme se rozhodli taky pokracovat.. Stopovali jsme zase ( jak už jinak ) každý zvlášt ješte asi tak 1/2 hodinky a jsme to vzdali a raci si hledali plac na spaní ( než bude úplná tma ). Poblíž byla jakási Gebaude (policie ) a ní príhodný plácek, posecená tráva, ideální ( zacly se stahovat mraky ) a tak jsme se usádlili tady ( to jsem ješte nerekl, meli jsme pouze (Radek mel ) 1 stan a to ješte tak malej že ani nebyl pro 1 osobu s báglem dohromady.. Jíme. Slavnostne jsem si vytáhl lihový varic a dal jsem si do nosu. ( Šošovica s párkem ).Budínek chtel taky tak jsem mu dal ( do nosu ). ( Jó – Budínek je to samý co Radek , to jenom tak na okraj pro lepší orientaci ).Zacly padat kapky ( pršení se tomu myslím ríká ). Ale ne moc jen tak aby se nereklo. Ale my jsme mokrí byli. Batohy jsme skovali do kroví a zamaskovali haluzama aby nebyly videt ( muj nápad – do stanu by se nevešly ) a my se stlacili do stanu pro jednoho, celkem pres, ale lepší než když na vás lije ne ?
( jo pri tom chaosu se i trochu na zádech roztrhl batoh.. co už, až pojedu nekam zase musím si už sakra koupit jinej ).
Pokracovali jsme v ceste.
Den druhý ( 15. 7. 1998 - Streda )
Ráno ranícko nás probudil rachot sekacky na trávu. A ne ledajaké. Chlap tam kolem nás jezdil v autosekacce a blbe se na nás smál když jsme ospalí vylízali ze stanu. Radek s ním pokecal a pak já taky. ( o nicem duležitým- Teorie Relativity .. a tak ruzne. Raci jsme mu rekli, že jsme z Olomouce, stejne nevedel kde to je ). Bylo 7:00 ( casy jsou približné není to presne na minuty, ale zkouším se trefit + - tak nejak 5 hodin. ( Spalo se dost blbe, protože od dálnice nás krylo jenom chabé kroví a tak to byl celkem rachot, ale byli jsme tak unavení .. ). Batohy se našly. Pohoda. Sucho. Slunko leze ven. Pokracovali jsme v ceste. Zase jsme potkali 2 Cechy ( holka s klukem ( nejlepší kombinace na stop – berou 2 zároven ) z Litvínova ( jedou taky do Paris – taky už tam jezdí stopem každej ). Stopuji. Chytl sem Nemca s kamionem ( na papíru napsáno Saarbrucken – prechod Deutschland – France ).
( Poznámka pod carou: Radek mi nadal že mu vypisuju jeho pero tak sem si musel zajít pro svoje … zde na PC je tato poznámka zcela irelevantní, ale na originále to lze s trochou invence najít ).
Nemec je typickej Nemec ( hned vysvetlím ). Krátké moc blond vlasy, zkažený zuby, obr a celej jakejsi žlutej. Furt ladil rádio a neco chytal. Dalo se s ním celkem kecat. ( O nicem .. ). Jeli jsme smer: Heidelberg (univerzita ) – Mannheim – Ludwigshafen – Kaiserslautern ( football ) – základna amerických vojáku Rammstein (perfektní : furt kolem nás jezdili obrnený a pomalovaný vozidla OSN – až na zastávku Waldmohr ( kde byla Raststatte ).No a tady zacly trable. Bylo to už totiž celkem blízko Saarbruckenu ( nikdy se nenechte vyhodit blízko neceho .. nikdo vás neveme – radeji o sto kilometru dál a je to lepší – pred mestem už nikdo nestaví ). Nikde nikdo nejel do Francie. Cekal jsem pres 2 hodiny. Fuj. Hodil jsem fixou podpis na jakejsi rám. Bylo tam už spousta podpisu, jeden navíc to sneslo.
( Poznámka pod carou: Radek ted rekl pekné slovo : zamrdanci .. v souvislosti s tema nemcama co ho nechteli vzít, zároven jsme se totiž bavili o našich zkušenostech ( ve stopování za tento den ).
Nakonec me vzal jakejsi maník ( Deutschler ) s tím že jede pouze do St. Ingbert ( mel jsem toho cekání už plný zuby a tak jsem jel ). Vyhodil me kde rekl. ( to chybka ). Ne na žádným Tankstelle ( což jsem doufal ), ale na sjezdu z dálnice kdesi v prdeli ( St. Ingbert – vesnice vedle silnice E50 ).Tam nebyl ale už vubec nikdo. Only znacky a dálnice nade mnou. Obcas z ní nekdo sjel a na ni nekdo vjel ( jednou za 1/4 hodiny ). Zoufalá situace. Byl jsem hotovej. Proste jenom stopuju a držím ceduji (prepsal jsem si ji na Saarbrucken – ne už France).
Po dost dlouhé dobe ( nevím už ani jak dlouho ) se nade mnou smiloval jeden mladej Deutscher a vzal me sebou. ( brylky, podnikatel ). A že jede do Saarbruckenu. Beru všema deseti. Chtel jsem sice na prechod Goldene Bremme, ale on jak již bylo receno jel “ pouze “ do mesta. ( a to je rozdíl ). Vyhodil me na kraji Saarbruckenu u výpadovky. ( mé oblíbené cedule: dálnice – bacha lidi ). Tedka nikdo nezabral a tak sem se rozhodl hledat hranici do Francie sám. (mapu Saarbruckenu sem samozrejme nemel – ten tam byl pouze jako 1/2 cm skvrna ).
Jdu, jdu … prelezl sem pár menších plotku a co nevidím – cestu a hlavne cedule Francie 800 m. Hurááá … Potkal jsem tam poblíž nejaký Francouze a ti mi zchladili hlavu. Ceduje sice souhlasí, ale že je pouze pro peší a malá motorová vozidla .. tj. ne pro kamiony a spol co jsem potreboval já abych se dostal dál. Tak jsem nahodil svuj batužek a šel asi tak 2 km k druhý hranici – skrz dálnici . ( Mimochodem Saarbrucken je Landeshauptstadt – sice nevím které spolkové zeme, ale .. ). A tak jsem vesele došel na hranicní prechod ( jestli se tomu tak dá ríkat ) s Francií. Ony totiž žádný takový hranice jak je známe my nejsou, proste jenom cára a nic víc. Žádnej blbej celník jako z Cech do Nemecka. (viz dríve ). Odpocívám. Potkal sem tak jakýsi slováky a jednu ženskou. Nemka. Ta me chtela vzít autobusem až do Paríže ( ale zakázal jí to ridic a vedoucí zájezdu a vubec ).
Takže stopuju v hranicním pásmu. Opodál stopujou 2 kluci. Ješte blíž 3 holky. ( no? ). Tak si tak všichni asi hodku stopujeme., když tu zastavil francouzskej kamion .Jedna z tech holek se k nemu rozebehla a predbehla i me. Naštestí pro me vzal me, jelikož sem mel cedulu do Paris a ony only do Metz. O on jel až do Paríže. ( Kdybych tak jen potkal Radka – sraz byl ve Verdunu ).Dojeli jsme až tam kam sem potreboval. Vystoupil a podekoval sem. Cekám sem tu první. Sedím u telefonních budek a jím. Píšu tohle. ( otravovali jakýsi Francouzi jestli prej nejsu Anglican, já na to že ne, ale co chtejí .. kravina, cosi preložit na papíre ). Najednou je tady Radek, že prej ceká už taky pekne dlouho na výpadovce z Raststatte a až ted si me všiml. Škoda mohli jsme vyrazit drív. Tady jsme byli oba dva nejak rychle. Koupili jsme si telefonní kartu ( 100 FF ). Voláme Flašárkovi, že je vše O.k.
( To jsem zapomnel jeli jsme puvodne ve trech ale Flašárek hodil v Prerove maroda a tak jsme vyrazili pouze 2 a že on dojede do Paris za námi pozdeji autobusem – ne stopem ). Proto jsme mu volali pro jeho orientaci, že jde vše dle plánu.
Mezitím mi Radek ríkal, že ho kontrolovali policajti ( stejní jako ti ve filmech s L. de Funesem ) a fakt, že jo. Rozhodli jsme se dále stopovat na další odpocívadlo. Stopuju. Kontrola –police. Passport. O.K. Stejne neumeli moc nemecky a ani anglicky. Kamsi volali a pak mi vše vrátili ( Passport – to je v cizine vše + peníze ).
Tak sem šel dál stopovat.( To sem nerekl, ti policajti jezdili okolo a meli civilní auto, takže je nebylo možno poznat od aut normálních … proc to ríkám? Jednou se mi je podarilo stopnout, neveda, že jsou to oni, … jenom se blbe usmáli a jeli dál. ) Radek chytl stop jako 1st chtel sem po nem jestli ten chlap nemá v aute místa dve ( rval sem na neho pres 300 metru ), ale on mi ta svina ujel sám. ( pak ríkal, že me prý neslyšel ( nebo, že by tam fakticky nebylo místo ? )… blbost ). Jak sem tak spechal k nemu tak sem nohou rozrazil mravenište, ne velký, ale ani ne malý, když tu mi najednou zastavilo auto ( asi se nade mnou chudák smiloval, když me videl padat na jednu nohu, sice toho pak asi litoval, jelikož sem mu prinesl do krásnýho ,myslím, že to byl zase Opel ( mel sem na ty auta nejaký štestí ), auta mravence a trochu pudní zeminy. Nastoupil sem celej štastnej. Vše v kuži. ( to auto ), hrála hudba vážná z CD, a já vesele nicil a rozmackával skoro po celou cestu mravence, když se nekde viditelne objevili. Snad si toho nevšiml. Byl to nejakej podnikatel, protože furt nekam volal a bylo mu voláno.
Špatný bylo jenom to, že neumel ani po anglicku ale ani po nemecku. ( Jo volala mu i dcera, to sem pochopil … snažil se mi to naznacit, nevím sice proc, ale.. ).
Vyhodil me kde jsem potreboval, Radek už tam ( samozrejme ) byl.( ale jenom asi o 5 minut drív, jelikož sem jel pekelne rychle ). Vše se zdá býti o.k..Vyfotili jsme se vesele u cedule, kde bylo napsáno, že se nacházíme ve vinarské oblasti .. cosi jako Champagne, z cehož jsme to usoudili, a pak jsme šli zavolat si do Restaurace ( píšu to velkým, jelikož nevím název, teda respektive vím, ale nechce se mi hledat ).Voláme poprvé domu. Všichni byli samozrejme rádi. Já si šel k cíšníkovi pro vodu. Ten me poslal do kuchyne a tam mi ji dali. Ta Restaurace byla sice only u dálnice taková malá, ale perfektne zarízená, cumeli jsme ( nebo spíš leda já - mám furt hlad a ve Francii tím tuplem ). Všude se válelo samý jídlo - jenom si bereš, pojíš a pak platíš - pecivo, masenko, saláty ( asi komrdesát druhu .. ne jak v M+M, zeleninka, …no my jsme se tešili na šošovicu ).
Hledáme místo na spaní. U restaurace to nešlo a tak jsme museli prejít dálnici a jít spát do takovýho menšího lesíka. ( Spali jsme u plotku kde zacínal les takže jsme v lese de-facto nespali, ale to je vám myslím srdecne jedno ). Fajn pocasícko. ( To jsme ješte zhola nic netušili ). Pojedli jsme , batohy do kráku, postavili stan ( pro jistotu, co kdyby zaclo pršet, že …? ). A ono , že jo ….
Den tretí ( 16. 7. 1998 - ctvrtek )
.. proste se to strhlo, asi kolem 5 ráno. Radek me musel budit, já spal tvrde ( protože sem tvrdák … kecy ), ale už bylo celkem pozde, protože jsme byli už durch mokrí i se spacákama. Presto jsme zalezli do stanu. Šílený. Stan malej a mokrej taky durch, protože nám ješte asi dvakrát spadl jak jsme se do nej rvali. Ale to už nám bylo celkem jedno.
Ráno ( asi za dve hodiny )jsme vstali , sbalili se ( fotka ) a šli stopovat. Pocasí bylo stejne hnusný, zatažený, my vše morký ,.. ( i batohy z kráku a veci v nich .. to jsme ješte netušili, že všechno budeme dosušovat až pod Eiffelovkou v Paríži ). Stopujeme u místa odkud jsme vcera stopovali. Nikdo nestaví celé dopoledne. (Kdo by taky zastavil mokrýmu cloveku ). Je to na hovno. Ješte k tomu ( když se ptáme ridicu kamionu ) jedou všichni spíše na sever na Calais. A že prý tady pred Paríží ( je to asi ješte 300 km ) nikdo už nestaví, prej je to moc blízko. Po obede ( casove - my nejíme - není skoro co, peciva net ) došli dva Poláci- kluk a holka, fajn lidi pokecali jsme, prý jedou až do Barcelony a jsou už dva týdny na ceste. Prešli dálnici a stopujou taky. ( Za chvilku tam nebyli ). Máme hlad. ( padly párky ). Pokracujeme. Bezvýsledne. Meníme smery, taktiky,plány,..
Nešlo to, nic nezabralo, FAKT, ..hruza nikdo nás nechtel …búúúúúúú. Tak jsme se na to pro dnešek vysrali.Jelikož se zase spustil déšt tak jsme museli hledat jiné útocište na spaní. Hledali jsme dlouho až jsme našli pod dálnicí podchod ( asi pro zvírata, aby je neco nezajelo ) a tam se uhnízdili ( u východu ) a rozvešali veci, snad uschnou ( neuschli ). Mám z toho depku. Co bude zítra? Snad nás už nekdo veme, a prestane už konecne pršet.
To je základ. Koncím pro dnešek jdu spát. Radek už spí. ( Je teprve 19:00 , ale už sem úplne utahanej).
Den ctvrtý ( 17. 7. 1998 - pátek )
Ráno jsme se vzbudili, a jelikož obloha stále byla zatažená, tak jsme nemeli moc dobrou náladu. Šli jsme raci stopovat. Každý sám. Kolem 1/2 10 mi zastavil kamion a že jede do Paris, ale asi až tak za hodku že má tedka pauzu na spaní. Umel trochu nemecky, ale byl to Francouz. Souhlas. Stopuju dál. Radek už mezitím odjel. ( dal si ceduli na Calais a že to vezme vrchem. Já za tu hodinu samozrejme nic nechytl a tak jsem se vypravil za mým Francouzem. Zaklepu na dvere od kamionu a ono nic. Zaklepu ješte jednou a víc. Roztáhl se záves a cumí na me ospalej clovek. ( Asi byl moc rád, že sem ho vzbudil ). No nic. Vylezl sem nahoru a jedeme. Celkem milej. Ríkal, že jede na letište do Paris : Charles de Gaule ( což je v severní cásti ) a že me teda vyhodí nekde na Peage.
( Poznámka: O Peage ( cti peáž ) jsem se ješte myslím nezmínil, že? Perfektní vec. Je to místo na dálnicích kde musí každý kdo chce daným úsekem projet zastavil a zaplatit urcitou cástku. A co je na tom tam super ? Auta tam musí zastavit, to znamená, že se tam zdrží a jedou pomalinku, a to ideální pri stopování, zastaví vám tam skoro okamžite. Doporucuji se nechat pokud možno vyhodit na Peage. A pak to jde samo. ).
Vyhodil me asi 20 km od centra Paríže ( to už jsme byli v Paríži ). Sice ne na Paege ale na odpocívadle, ale domluvil mi se servírkou uvnitr baru, že se bude ptat lidí co pojedou jestli by me nevzali. Tak stopuju dál.Potkal sem 2 Cechy ( holka+ kluk ). A že jedou do Bordeaux. Holka umí perfektne francouzsky. Kluk neumí nic. Spolecnými silami jsme prekecali jednoho bohatýho Francouze at nás veme všechny smer centrum. A že muže vyhodit na první zastávce ( stanici ) metra RER.
( Poznámka: V Paríži existují dva typy metra - normální a RER. Normální metro jezdí jenom ve stredu mesta a má kolem 13 linek. ( každá tak 2 až 3 delší než je v Praze A, B nebo C. ). No a metro ( nebo spíš mestský vlak )RER jezdí do predmestí Paríže a spojuje tak okrajové cásti s centrem a naopak. Je dražší ( což sem záhy zjistil na své penežence ).
Tak si vesele jedeme a si povídám cesky. Pak jsem skoncil cestu, podekoval, rozloucil se a uvidel Paríž. ( kecy.. baráky a vlak ). A zastávku. Doštrachal se k ní neveda o co go . Cumím co a kam si mám vubec koupit lístek abych se mohl dostat k Eiffelovce. ( Tam je totiž náš poslední sraz - pravá zadní noha - dnes (kdykoliv ) dívá -li clovek z Trocadéra. ( Což je zastávka nad Eiffelovkou ). Proste sem mimo. Nikdo tam není - leda bab v budce co neumí nic jinýho než po France. Tak se domlouvám s ní rukama ( nohama ne ), že chcu lístek co nejblíže Eiffelove veži ( mapu mám ). Tak sem vyhodil 23, 50 FF. ( pomóc ).
Dojdu na nástupište a zase cumím, jestli treba nejsu v Africe. Ten chlap me totiž vyhodil na úplne ( ale ÚPLNE ) cernošským predmestí. Nikde nic bílýho. Nic. Nejsem rasista, ale zacal sem se celkem bát. Jenom si to predstavte. Samí cernoši ( cerní i se zubama - ne jako tady u nás míšenci ) a já uprostred nich s báglem strhanej … cumím jak puk. No nic. Prijel vlak tak nastupuju. ( jako poslední ). Vlezu do kupé ( tma ). Naštestí sem zahlídl v rožku jednu bílou slecnu a tak si sedám automaticky k ní. Sice se baví taky s cernochem, ale už mám lepší pocit. ( Už se tak moc nebojím ). Ptám se jí jak a kde prestupovat. ( byla mladší a tak naštestí umí anglicky ). Vysvetlila mi vše a ríkala, že jede stejným smerem Vystoupila na Natio ( zastávka už metra ne RER ).
Pokracuju teda už sám, ale normální lidi kolem . Ne že bych se nebál. Ale …
Vystupuji na zastávce co nejblíž Eiffelovi, ale nic nevidím, ptám se jednoho Cínana kde bych onu vež nalezl a on jenom mávl rukou za roh. Obejdu ho ……………. A fakt je tam , stojí tam krásná vysoká .ona. Eiffelova vež. ( myslel sem že je vetší, ale to nevadí, taky zážitek ). Fotím o 106. ( jednu fotku ). A jdu blíž. Furt na ni musím cumet. ……..cumím ……..1/2 hodiny ………..cumím ……….2 a 1/2 hodiny ……..už me to prestává bavit tak ji obcházím ze všech stan ……….cumím …………4 hodiny ………..sakra kde ten Radek je, zacínám mít krece …….. 5 hodin furt nic ……sem skoro hotovej z toho co budu delat, když neprejede a nedorazí sem …………
…. 5 a 1/2 hodiny … sedím sklesle prímo pod stredem Eiffelovky a mám depku jako hrom. Eiffelovka me pekne sere. Leze mi už na mozek. Si to jenom predstavte … sami v Paríži neveda francouzsky, nemít kde spát ( bez stanu ), bez pruvodce, …Uff .Radek je tu. ( Úplne, a to si musím priznat , se mi vhrnuly slzy do ocí, když sem ho videl, radeji sem snad ješte nikdy nikoho nevidel .paráda.Sem moc rád, že to stihl, protože já sem zacínal být v pekné .. ” sprosté slovo ” ).
Tak jsme se uvítali.
A už to vedl on. ( Jelikož mel pruvodce ). Tak jsme se hned vypravili k Ecole Militaire ( Vojenská škola ). Je to prímo naproti Eiffelovce ( a trocadéru - to je zastávka metra dosti známá ) pres ty zahrady co jsou kolem až úplne dozadu ( tj. na konci ). Nic moc tam není. Vevnitr sem nebyl. Další foto.
Tak jsme pokracovali dále až k Invalidovne ( Hotels des Invalides , St.-Luis kostel ). Pekný chrámek. Puvodne to nechal postavil myslím Napoleon Bonaparte pro své ranené ze svých vojenských tažení, asi aby meli kde umírat. Záslužné. Dnes je z toho museum ( vojenské od Napoleona až po dnešek ) a v zadní cásti a bokem ( a všude kolem ) taky sanatorium pro invalidy ( soucasné - ti Napoleonovi už asi umreli, asi urcite ). Jo jsou tam zadarmo záchody - tak jsme šli na záchod. Musí se tam ale proklouznout kolem kasy nebo co to je kde se kupují lístky do musea a pak už to je v pohode. Záchody ve meste normálne stojí od 5 do 10 FF. ( což je myslím dost ne ? ). Kolem všech budov je pekný park. ( neco jako Michalov - to je u nás v Prerove ).
Tak padáme pryc. Jo ješte neco, vojáci ( hlídáno vojákama ) nás u vchodu nechteli dovnitr ( ani do toho parku ) pustit s batohama tak jsme byli každý sám (vevnitr ).
Pokracujeme dále pres most Alexandra III k Grand a Petit Palais ( velký a malý palác - nevím proc byly oba dva obrovské , jinak nic moc - rušná doprava ) na Champs lé Elysses ( tzv. Avenue - velmi široká ulice, na jejím konci Arc de Triomphe na druhém konci taky cosi ( tohle nemá být popis Paríže, ale myslím že se tam nachází Museé de Louvre ( tj celej zámek Louvre a hlavne námestí Concorde ). Furt vesele s batohama na zádech. Uff bylo šílený vedro.
Chteli jsme stihnou ješte nejaký oslavy ( bud toho, že Francie získala titul mistra sveta ve fotbale, anebo oslav svátku revoluce a zbourání Bastily ke 14. Cervenci - prijeli jsme samozrejme pozde, bylo to zpusobeno hlavne tím, že jsme cekali na Flašárka, jestli se neuzdraví a pak taky tím, že jsme cekali 1 celej den v té blbé Remeši ).
Takže sice všude byl bordel, prázdný lavice po stranách ulic a národní vlajky, ale jinak nic. Jdeme nahoru k Arc de Triomphe. ( Vítezný oblouk ). Po ceste jsme potkali strašne pekný holky ( asi Španelky nebo co ). Chtel jsem po Radkovi at me s nima vyfotí, ale nejevil zájem. ( Jestli ony jo to nevím jenom se blbe smály, tak možná …. ). A to jsme pred chvilkou videli super akci od jednoho kluka na skejtu ( mimochodem cernoušek ). Jel za jednou holkou a furt ji k necemu premlouval, ona si ho nevšímala ( to nás ( me ) zaujalo ), ale on se nedal odbýt, že si ji musí vyfotit, a fakt že jo .. zajel pred a …… vyfotil si ji. Pak odjel. A za chvilku zase opruzoval s tím samým jinou. Magor. No nic. Já jen, že je vše možný.Takže deme dál. Podél avenue.
Samý obchody, uprostred samý auta, maso, mumraj, chaos. Jsme nahore. Další foto. Peknej oblouk.
Už se zacalo stmívat a tak uvažujeme kam pujdeme spát. Radek navrhuje pod Eiffelovkou, já jsem proti a tak jdeme do Boulogne ( Bulonskej lesík - to je tam kde pred 2 rokama zabili ty dva cechy, ne že by to bylo duležitý … já to stejne v té dobe nevedel, až pak ). Jdeme ( no spíš se plahocíme, byl to šílene dlouhej den a jsme už oba na pokraji svých sil ( no tak ne, ale fakt už nemužem ), stojíme co 100 metru a odpocíváme. Avenue de Foch je totiž šílene dlouhá a kolem žádná zastávka metra ( stejne zatím nemáme lístky ).
Konecne jsme ve stínu lesa. Fakt lesa. Kdo by cekal uprostred Paríže takový prales ? No já teda ne, je to super. Jdeme, ale radeji hloubeji, trousí se kolem neznámá verbež. ( Taky pozdeji jsme se dozvedeli, že je to ráj pro homosexuály .. no nic ).Uprostred lesíka je jedno vetší a pár menších jezírek. Fajn. Dají se tam pujcit i lodky.
Takže jsme si našli místo na spaní. Co nejvíc zalezlí v mechu. ( Aby nás nikdo nesnedl ).
Jíme.
Spíme.
Další den ( 18. 7. 1998 - Sobota )
Ráno krásné probuzení. Nic se nám v té velké Paríži nestalo jsme živí. Trikrát hurá. Sice jsme plní mravencu a slimáku, ale me to nevadí. (Radkovi asi jo protože nadává). Veci schnou, je krásne slunecno. (Teda bude, je teprve 7:00). Flašárek by mel dle veškerých propoctu prijet dneska ráno v 6:30 a tak jsme mu (po sbalení najezení, atd. … ) šli kolem 8 hodiny naproti (sraz byl jako vždy u Eiffelovky - pravá zadní noha).
Kupujem lístek a nastupujeme do metra ( zastávka Av. Henri Martin, ale to není duležité, sice tady byl menší trapas, ale to si nechám pro sebe ). Cekáme under Tour Eiffel …a už je tu. Thomas.
( Aby bylo jasno Flašárek = Thomas, to je to samý co Budínek = Radek a Hastícek = Dan ( to je má malickost )). Ríkal sice že je tu už dýl, ale my mu neverili. Štastné shledání. Sedíme u stromu kolem Eiffelovky a kecáme. Pijem Zubríka. ( reklamní foto ). Pohoda. Ve Francii je blaze.
Vycházíme do mesta. Batohy házíme (pokládáme ) na nádraží Gare d’ Austerlitz. ( prímo zastávka metra C - jinak v prekladu to znamená Slavkov - dle bitvy u Slavkova ). Za 10 FF pro jeden batoh ( myslím že to bylo za 30 FF na jednu kabinu, kde jsme nacpali všechny naše veci, které jsme pres den nepotrebovali ). Kontrola zde probíhala pres jakejsi scanner, kterým nám kontrolovali veci.
Bereme foták, jídlo, pití … smer Louvre. Prohlídka. Nebudu popisovat.
Mona Lisa. ( nebyla )
Dve sklenený pyramidy.
Vedro.
Pár fotek.
Sedíme u jezírka uprostred a kecáme. Cumíme kolem. Jdeme pres námestí Concorde na metro. Necím je to známý ale bohužel nevím cím. Aspon sem si to užil.
Návšteva Notre Dame. To je tam kde byl ten zvoník od Matky Boží. Od V. Huga. Super knížka, asi, já ji celou necetl. Celý to je na ostrove uprostred Seiny. To jsem nevedel. Chrám se zrovna opravoval. Vevnitr spousta lidí. Flašárek vevnitr nebyl. Nesnáší davy. Zapaluju svícku ( jako ). Je to tu fajn. Fotíme o 106 .
To by pro dnešek stacilo. Jdeme zpet na nádr a bereme si své veci ( samoobsluha na kupón - celou dobu trvání výpravy ho mám já - nejspolehlivejší ).
Jdeme zase spát do Boulogne. To samý místo ( aspon myslím ). Nikomu se nelíbí a tak se demokraticky ( já proti - blb ), že se od zítrka spí pod Eiffelovkou. Omrkli jsme to a snad to pujde. Snad.
Další den ( 19. 7. 1998 - Nedele )
Nebudu zde psát furt to samý .. vstali, najedli, záchod, jeli, cuceli. Jenom zajímavosti a veci kde jsme byli. Souhlas ? Stejne nemužete delat nic jinýho než císt co je tady napsaný. ( nebo necíst ).
Dnes jsme jeli na výlet. Jako každý den. Na plánu kopec zvaný Montmarte ( nejvyšší poloha v Paríži ) na nemž leží ( spíše stojí ) asi nejpeknejší basilika co jsem kdy videl. Sacré Coeur. ( foneticky - sakrkér ). Vylezeme z metra a musíme projít spoustou malých ulicek než se k nemu dostaneme. Thomas krade pohledy. Já si vypujcil taky 2. A už jsme tady. Je to krása. Bílá krása. Spousta fotek. Nahoru prímo k bazilice vedou dlouhatánské schody a tak jsme je vybehly ( kecám ). Nahore je to ješte peknejší. Jdu dovnitr. Moc svetel - svícky.
Obešli jsme to snad ze všech stran. Kolem je spousta atrakcí. Malíri , kejklíri ..i takoví ti mimi (-ové ) co jenom stojí v bílém ( cerném ) celí a když jim dáte prachy tak se pohnou. Jinak ne. Musí to byt docela makacka.Flašárek si jednoho vyfotil a on se pohl ( bez penez ).
Tady jsme byli skoro celej den. Byla to absolutní pohoda. Ne jak nejaké placené zájezdy. Prijet, vyfotit co se dá, podívat se tak maximálne 5 minut, koupit pohledy ( jako, že sem tu byl .. ) a jet dál. Takhle se dá stihnout celá Paríž za 1 den.
A my ? Celej den u Sacré Coeur. Vzadu za chrámem byla taková menší zahrada. Fontány a spol. Tak jsme si tam lehli. A spali, a jedli, a kecali a slunko pražilo. Jo opalovali jsme se. A blbli ve fontáne. Byli tam i další lidi, asi z nás museli mít celkem srandu.
Proste jenom ležíš nad tebou stín stromu a nad nimi se majestátne vyjímá krásný bílý chrám.
No a pak jsme pokracovali smerem na opacnou stranu dolu z Montmarte. Ulickama, který byli šílene úzký a baráky v nich zase vysoký. Takový to bylo docela zvláštní.
Rozhodli jsme se, že dneska poprvé budeme spát pod Eiffelovkou. Tak jsme si šli pro batožinu o neco drív at tam najdeme nejaký dobrý flek. Chodíme po tráve kolem a kolem veže a hledáme. Nakonec se usádlíme u jednech stromu chráneni z jedné stany práve temi stromy a keri a z druhé strany nicím. Zacínáme se vybalovat. A jíst.
Když tu k nám prišel jakejsi homeless a cosi po nás chtel. Asi jídlo. Nebo co. Tomáš ho cesky a slušne poslal do … ( co kdyby si tohle cetli malé deti .. nebo rodice : -) ). Tak odešel. Za chvíli opruzoval zase a víc. Co s ním.Nic. Nakonec šel zase do .. pryc. Takže pokracujem v jídle, když tu k nám pristoupí (vím, že se opakuju .. ). Jakejsi borec a anglictinou ( lámanou ) se nás ptá jestli tady budeme spát a stanovat ( no to zase ne, jelikož se stanem jsme na tom blede .. ani Flašárek jaksi … nemá nic ). My jsme se zacli domlouvat .. cesky. A on se toho chytl. Zacal na nás slovensky a že jsme brati. To bylo ovšem super. Nabídl nám, že mužeme spát s nima a ukázal rukou k dalšímu ( asi nejvetšímu ) stromu, kde byla už spousta lidí se stanama a tak.
Samozrejme jsme souhlasili ( i když jsme museli opustit našeho milého homeless a jeho partu ). U stromu byla zapíchnutá slovenská vlajka. A spousta lidí ( ne zapíchnutých ) sedelo kolem. Byli tady dva Slováci, ( Peter a Miloš ), spousta Poláku a dva ceši ( holka s klukem ) . Bezva parta. Aspon jsme byli celkem v bezpecí a domluvili se cesky.
Pocasí se celkem dalo, tak jsme si vybalili veci ( to jako jenom spacák a karimatku … žádný stan ) a šli spát. Batohy se daly všechny doprostred a spalo se v kruhu. Kdyby je nekdo chtel ukrást tak by nás musel podupat.
Pondelí - 20. 7. 1998
Krásné probuzení. Sklání se nade mnou žena . Co to ? Až se mi trochu víc otevrely oci, zjistil sem, že má na sobe uniformu. No jo mladá policajtka. Každýho z nás budili policajti. Normálne si k nám prijeli autem a že musíme ihned vstávat … za chvíli tady budou turisti a tak. Proste tady takovou verbež nechteli. A to bylo teprve 7 hodin ráno. ( Turisti se kolem Eiffelovky zacínají trousit až tak kolem 9, 10 hodin ). To jsme ješte netušili, že nás to ceká každé ráno. No co aspon se nekdo o nás staral.
Další výlet do okolí.
La Défense.
Nejmodernejší ctvrt v Paríži vubec. Trasou A až na konecnou a pak jenom samý mrakodrapy a tak.
Šli s námi i ti dva Slováci. Moc jsme byli rádi. ( no … ). Tímto je pozdravuju. Dojeli jsme tam , vystoupili a nikde nikdo. Bylo 9 hodin a nikde nikdo. V La Défense zacíná život až tak v 11.
Je už ale pekný parno. Vedro jak v … nekde kde je moc vedro. Thomas sundává triko a opaluje se. Je tam takové umelé jezírko tak se v nem rácháme a blbnem. Kolem zacínají chodit turisti a podnikatelé ( kufírky, kravátky, ..). Cumí na nás jako na nejaký hnupy. Vypadáme jako hnupi. Ale je to super.
Jdeme vzhuru k výšinám. Tj. smerem k Grande Arche. ( taková obrovská bílá budova tvaru obrácenýho u - administrativní - postavené po 2. Svetové válce. Takovej druhej víteznej oblouk ). Po ceste jsou samý obchody, hotely, restaurace .. sem tam fontána s pitnou vodou a pár stromku. Strih celé Défense je prísne geometrický.
Mají tu zastoupení nejvetší svetové firmy. ( Shell .. a tak víc si nevzpomínám ). Došli jsme až pod Arche a tam odpocíváme. Slováci se nám mezitím nejak ztratili. Thomas tam usnul. Já a Budínek zkoumáme okolí. ( On delá bordel . Vyhodil tam obal od jakýchsi oplatku. Na druhé strane je jakýsi hrbitov. Potkal jsem tam cechy. ( Ne na tom hrbitove, ale na druhé strane Arche ). Už ani nevím odkud byli. Asi z Cech.
Nahoru na oblouk jezdí super výtahy. ( myslím za 32 FF - takže sem tam nebyl ). Ale jsou perfektne zakotvený soustavou ruzných lan a kotev v celém oblouku. Ješte tam visí zajímavá plachta pres celej vnitrek. Nevím na co je, asi taky nejaký jistic nebo aby tam nepršelo ?
Je odsud parádní výhled na celou Paríž . Obzvlášt pri tak jasném pocasí co dnes je. Pokracujeme dál. Fotíme se u zvláštního palce. To je veliká socha ve tvaru (necekali byste to ) palce. Jdeme dovnitr obrovskýho obchodnáku. Hlavne díky me. Jim se tam ani nechtelo. Pro ukázku jak byl asi velkej - ztratil sem se tam minimálne 5-krát. Jinak nic moc. Samý zboží spousta lidí. Draho. Jdeme ven.
Strávili jsme tady skoro celý den a došli zpátky pod Eiffelovku úplne hotoví. Celej den na slunku dá zabrat. Jak jsme došli i s batohama tak už pod naším stromem skoro všichni byli.
Jo to bych málem zapomnel. Dvema Slovákum ukradli batohy se vším ( nekdy k ránu ). Peterovi a ješte jednomu. Šli i na policii. Nakonec jim ale poradili Poláci. (mimochodem - Poláci se vyznají, rekli nám i adresu na ten nejlevnejší ochod - spíš supermarket - s jídlem v Paríži. Tzv. LEADER PREISE. Nachází se trochu za Trocaderem. Pro bližší zájemce - napište mi na mail. ). No a ti Poláci jim rekli, že jim ty batohy asi ukradli nejací Arabi a ti, že si berou pouze prachy a pasy. Zbytek že vyhazují do takové malé jeskyne poblíž Eiffelovky. A fakt že jo. Veci tam byli. Všechny. Až na peníze a pasy. ( Ted me napadlo, vždyt to mohli být i ti Poláci.. proc by to ale delali ? Byli v pohode i další dny. No nevím ). Museli si ale stejne zase zajít na policii a na slovenský velvyslanectví pro náhradní pasy. To je jenom takovej papír s fotkou .
Tím samozrejme den nekoncil. Nejvetší zážitek nás totiž ješte cekal.
Uprostred noci zaclo pršet. Spíš lít jak z konve. A když prší tak se deje co ? Byli jsme durch. Mokrí. Stan nebyl. Balíme se v nejvyšší rychlosti. Byli jsme asi jediní kdo nemel stan, protože i ty svine Poláci si je tedka vytáhli a vlezli si dovnitr. Peter s Milošem meli jenom igelity, ale velký takže se tam vlezli i s batohama. Dobrá vec takovej igelit. Takže pro príšte . Pamatuj.
Nedalo se v okolí nekde schovat. Pod každým stromem lilo. Takže jsme šli pod Eiffelovku. Smer k restauraci Jules Verne. ( Velmi známá, jediná na Eiffelovce. Nachází se v prvním prízemí prímo na veži ).
Bylo tam už pár lidí. 2 jiní Poláci ( ne ti co jsme s nima spali pod stromem, 2 Americani ( jeden byl bývalej Bulhar a furt se chtel s nekým bavit. Vypadali celkem bohate. A celkem teple ), a dva cernoši. Jeden taky Amík a druhej Francouz. Jo byl tam ješte jeden American. Takovej kluk. Byl na trampu v Evrope s tím jedním cernochem. Francouz byl typickej Mr. Reagge.Takovej druhej Bob Marley. Vlasy samej dred. cepka : cerno-cerveno-žlutá. Oblecení jakbysmet. 3el z nej strach, ale nakonec byl v pohode. Dalo se kecat s každým. Nic jinýho se totiž delat ani nedalo. Byla šílená kosa a každej byl mokrej až na kuži. ( Skoro ).
K ránu prišel ukrutnej - hlad.
Kolem 5 hodiny ranní k restauraci ( ke vchodu kde jsme byli namackaní a nedalo se tama ani projít ) prijelo autícko. Pekarský. A dovezlo bagety ( takový dlouhý nic a stojí asi 5 FF) na další den na ráno. Ridic vystoupil, vytáhl asi 4 pytle plný teplýho peciva, postavil je ke dverím a … odjel. ??? No jak bych to … první zacal Mr. Reagge. Proste si vzal bagetu a zacal jíst. Po nem další .. a tak jsme se i my neupejpali a každej z nás si vzal asi 2-3 bagety a jedli jsme o 106 . Celkem se vyjedl skoro jeden celej pytel, ale to už jsme se zacínali balit a padat pryc. Zacínalo ráno. Další den.
Úterý - 21. 7. 1998
Po krásné a hlavne teplé snídani jsme si dali veci zase do úschovny a šli zkoumat krásy Paríže.
Dneska byl na programu Panthéon, budova Senátu, St. Germain Boulevárd a univerzita Sorbonna. Námestí Bastile. Tady stávala slavná Bastila. Pevnost to. Pak ji pri revoluci zbourali a zustaly tu pouze po ní cáry na zemi kde prý stávala. Nejaká mladá Francouzka se mnou chtela delat jakejsi dotazník a nechtela si nechat vymluvit, že francouzsky fakticky neumím nic. Byla ale šikovná.
Šli jsme taky kolem Arabskýho institutu a arabské univerzity. Vevnitr to bylo super. Úplne jiný svet. Arabskej.U Panthéonu sem si jenom zapamatoval jednu ulici. Byl tady totiž obchod kde se prodávali jenom komixy. To bylo neco pro me. Ráj. Zdržel jsme se tam asi 2 hodiny. Radek s Flašárkem mi mezitím zdrhli, ale pak jsme je našel. Procházíme ruzný ulice a ulicky. Pohoda.
Jiný poznámky z tohodle dne nemám. Bohužel Asi už mi došla inovace. Proste jsme v Paríži a to stací ne ? Vecer byl celkem trapas. Chteli jsme si koupit víno.. nejaký levný. Pouze asi za 4 FF. Ale nedalo se to pít. Byl to totiž jenom vinný ocet. Tak jsme to dali jednomu Polákovi. Pak se z toho pozvracel. Byl to fakt hnus. Vyžahli jsme Flašárkovu slivovici. Mel jí málo. ( A ji stejne nemám moc rád ). Pak bylo pod Eiffelovkou veselo.
Kolem jedný hodiny vecerní se vež zhasíná. Je to nádhera jak postupne mizí ve tme. Ležím.
Další den Streda - 22. 7. 1998
V 7 hodin policie. Vstávat .. nebo …tak lezem ze spacáku.
Dneska jdeme porádne projít Champs Elysses Avenue. Chodíme fotíme. Lozíme do znackových obchodu v odrbaných šatech. Teda v normálních pekných, ale s tím co meli v tech ochodech se to moc srovnávat nedalo.
Návšteva Virgin Megastore. Neco jako Bonton Megastore dole na Václaváku v Praze, ale asi tak 20-krát vetší a lepší. Spousta hudby, videa … blbostí. Potkal jsem tu jednu známou osobu. A to módního návrháre Karla Lagerfelda, ale ti dva stejne nevedeli kdo že to je a ani ho nepoznali. Mel kolem sebe bodyguardy a asi nakupoval. Takovej starší bílý vlasy stáhlý dozadu do copku a furt nosí vetší cerný brýle proti slunku. Nevíte ? Nevadí.
Vyšli jsme ven a pokracujem nahoru k Arc de Triumphe. Když tu se najednou ozve: Hasto co tu deláš??? Tocím se jak blbej kdo to na me uprostred Paríže rve. A on to Tomáš Zavadil. Vím, že spouste lidí asi to jméno nic neríká, ale byl to proste muj kámoš ze základky. Dlouho sem ho už ani v Prerove nevidel a potkám ho až ( se svojí holkou ) v Paríži. Celkem náhoda ne ? Pokecali jsme. Ríkal , že spí pod stanem v kempu za Boulonským lesíkem ( za 77 FF pro jednoho a za 78 FF pro dva - není to preklep ). A že jeli taky stopem a pres Nemecko vlakem. Pak šel - pryc. Celkem me to potešilo.
Prohlídli jsme si Víteznej Oblouk z blízka. Leza se k nemu takovým osvetleným tunelem. Stojí totiž uprostred tocny pro auta, který kolem nej jezdí. Je na nem zobrazen i výjev z bitvy u Slavkova. A horí tam furt ohen. Nebo, že by leda pri príležitosti oslav ?
Pokracujeme metrem na Moulin Rouge. ( To si prece nesmíme nechat ujít, že ? ).
No … jak bych tu ulici popsal. Všude je … erotika. No tak nejak by to šlo. Šlapky nás i zvaly dovnitr ruzných podniku. Ale my nešli. ( Kdo by šel za 100 FF minimálne ? ). Celkem sranda.
Stojím na námestí Concorde. ( konec Elysejských polí ). Spousta aut. Zácpa. Ani se nedá ulice prejít. Jdeme do nejbližšího knihkupectví. Sledujeme na mapách kudy zítra pojedem. ( Tohle je náš poslední den ve meste ). A taky jak se z Paríže vymotáme, jelikož metro nejede až na kraj. No uvidíme.
Na vecer je to nejvetší pohoda zatím co kdy tady byla. Koupili jsme pivo. Sice je to blud jak svina, ale lepší tu není. Pijeme. Zpíváme. Poláci hrají perfektne na kytary. ( a to tak, že tleskají i lidi okolo - okolo Eiffelovky je totiž vždycky spousta lidí - hlavne kokotu co tam hrají fotbal a co chvíli k nám prilítne jejich balon to asi kvuli tomu jejich vítezství na mistrovství sveta, aby se nezbláznili ).
Dáváme si i vínecko. To je už lepší. Budínek se baví s Polákama a probírají sprostý slova. Celkem sranda, ale bohužel si už žádný ( polský ) nepamatuju. Celkove je sranda.
Prišli za námi dve Americanky. Jedna nic moc ( ta se líbila Flašárkovi - to byl vtip Tome ) a ta druhá byla šikovná. Kecáme. Ta šikovná ( už nevím jak se jmenovaly, akorát to, že byli odkudsi z Chicaga ) si vzala kytaru a hrála. Pekný písnicky. Zpívala. Potom ríkala, že to byly její písne. Kdo ví ? Bydleli v Hostelu (pro mladé - ubytování 101 FF na noc ) poblíž. Zacíná trošku poprchat. Šli spát.
Došel za náma jakejsi Slovák ( tvrdil o sobe, že je to jakejsi reportér - exulant žijící ve Francii, kvuli tomu, že psal o slovenské mafii ci co ) a chtel od nás koupit pas. Za 800 FF ( asi 4000Kc ) pro jakýsiho Bulhara.
Samozrejme jsme mu ho všichni ochotne prodali. Nejsme blbí. Bez pasu v cizí zemi ani ránu.
Petr s Milošem došli, že nechytli žádnýho stopa a tak, že pojedou s námi až zítra. ( Chteli jet totiž už dnes - vrací se na Slovensko pres Štrasburk a Rakousko ). Takže je tu ješte víc srandy.
Šel jsem poslat poslední dva pohledy a koupit nejaký blbosti. ( už drív ).
Spíme.
Ctvrtek - 23. 7. 1998
Poslední den v Paríži -odjezd smer Calais.
Ráno jsme dostali klasický vzbuzení , tj. od policajtu a to dokonce podvakráte a nezávisle za sebou.Ti druzí si asi mysleli, že za námi ješte nikdo nebyl a tak došli taky. Celkem sranda. Umíváme se … naposledy pod Eiffelovkou. To sem ješte nepsal kde že provádíme ranní hygienu a tak, že _ Možná to nekoho bude zajímat.Možná ne. Tak teda, je tam pod ní takovej malej umelej pramen, na spuštení jakýmsi cudlem. Pro turisty a tak pro braní vody ( snad teda byla pitná, ale žijeme tak asi jo …. Sice nám jednou nakecali, že ti Rumuni ci co za Pákistánce tam do toho nasypali jakejsi bordel aby bylo všem blbe, ale nic se nestalo… aspon ne nám ).No a to je vše.Byli jsme vždycky dost pobavení, když jsme si cistili zuby nebo umívali hlavu a kolem chodili turisti a rodinky a chteli si tam nabrat vodu a pak je to nejak prešlo .. ha ha ani se nedivím.
Došel k nám jeden Cech, jenom na pokec, vytáhl jsem z neho, že jede domu a byl v Izraeli. Tak jsme to probrali. ( To sem taky ješte neríkal, že jsem tam chtel jet taky, ale je to už asi pasé - škoda, že Hanzle ? ). Dal mi jednu adresu na cechy v Tel-Avivu… treba nekdy se hodit bude. Chtel zustat v Paris ješte tak 3 dny a pak domu.
Tak jsme se se všemi vrele rozloucili a padali odsud smer Calais a pak.. možná i domu.
Jeli jsme metrem císlo 12 úplne na konecnou. ( mela to být výpadovka na Calais… dle mapy co jsme si prohlídli v jednom velkým knihkupectví.. dobrá vec, clovek si ani nepotrebuje kupovat mapu, to byl vtip ).
Vypadalo to tam ale velice zoufale. Proste ihned dálnice, žádný místo na stop, jenom silnice. Šílený.
Tak jsme chodili kolem a hledali plac kam si stoupnout. Budínek pak cosi našel. ( Šli jsme kolem jakýhosi bungalovu kde bylo spousta bezdomovcu.. celkem maso, no nic to jen tak na okraj…Paríže ).
Flašárek stopuje jako první ( jedem zase každej sám - klasika ). Po chvíli kohosi chytá… bohužel ho bere jenom na lepší stopovací plac mimo Paríž.
Pak jdu na radu já. Jo zaclo krápat a je celkem hnusne. Hodinka pryc. Obcas jsme se strídali s Budínkem. Nikdo nic. Nakonec ( jako vždy, když už to zrovna zacíná líst clovekovi na mozek ) mi zastavilo auto. 2 Francouzi. Muž a žena. Perfektní.. akorát, že neumeli nic jinýho než francouzsky. Krása. Domluva rukama nohama.
Jedu kolem Flašárka. Mávám jak blbej, ale on me nevidí. Stopuje asi tak 2 km od toho odkud vyjel. Chudák. Škoda.Jedem dál. Nechal jsem se vyhodit u Compiegne. A rekl sem jim to francouzsky… dobrý ne. Budínek mel totiž jakejsi francouzskej. Slovník kde byli fráze a tak sem si nejaký opsal. Naštestí tam byla hned Peage. ( to už asi víte co to je, že ?). O.K. stopuju u Peage. Kamiónu spousta, jeden me bere. Ale jenom asi 80 km. Beru to.Chtel me puvodne vyhodit na jednom odpocívadle blízko Amanu, ale došel mu benál a tak me vyšoupl drív. Musím jít pešky po dálnici. No a co se nestalo. Mí oblíbení. Proste me zastavili policajti. A co že tady delám uprostred dálnice a at už padám na okraj nebo … co? Naštestí to dopadlo o.k. Šel sem na kraj. Furt me sledovali jak jdu dál a dál. Po case sem došel na Raststatte ( tady se to asi jmenuje jinak, ale neumím po Francouzsky tak tomu ríkám takhle ). Bylo to tu celkem BIG. Hotely a tak. ( klasika Formule: 139 FF per nacht ).
Stopuju. Zastavil mi jeden Anglán. Super chlap. ( ne že by se mi líbili kluci, ale dalo se s ním perfektne pokecat Byl celkem bohatej. Volant mel na druhé strane. Pro me nezvyk sedet na míste ridice a nerídit. Umeleckej fotograf. A že prý jede až do Londýna. Za rodinou a tak. Dal mi vizitku. Myslím, že ji ješte nekde mám.Prý se mám stavit. Kecy ? Chtel me vzít až do Londonu, bydlel bych u nej… kdo tomu má verit.Varí se mi hlava.Premýšlím. Jede z Austrálie a potreboval by v Londýne ridice. Prý mu vzali v Anglii ridicák. ( Za pití ). Jo mele furt neco o babách. Mezitím me pozval na sendvic a jeli jsme nakupovat do jednoho hypermarketu francouzský víno. Zaplatil za ne skoro 5 000 FF. Uff. No nic jsme na západe ne ?
Jo ješte se zmíním o rychlosti kterou jsme jeli… tak asi kolem 150 mph stabilne. ( je to v mílích takže si to prevedte ). Celkem rychlý klickovali jsme mezi ostatními auty o 106 až se mi delalo blbe. Ale mel peknej bordel v aute. Samý filmy, fotáky, jídlo, dárky,… .
Jedem dál a jsme už v Calais. Ne ale do centra ( kde mám s klukama sraz - u hlavního ( jediné ) nádraží ), ale do prístavu. Co tam ? Se sám sebe ptám, ale furt premýšlím zda jel do Anglie nebo ne.
Prejeli jsme francouzskou hranici, ukázali pasy… pokracujeme na lod do Doveru. Lístky zaplatil. Bože ted mi to došlo. Nikam nejedu. Poslední foto pred autem. Rozloucím se. Budu toho litovat ? Asi ne. Tak cau angláne.
Ptám se kolemjdoucí policajtky jak se dostanu v Calais na Gare ( nádr ). Do mesta jede každou hodinu zadarmo autobus. Perfektní. Nastupuju a jedu. Predtím sem ješte na zastávce potkal jakýsi 3 Cechy. Prej mají zakázanej pobyt v Anglii a ted cekají na ani nevím co. Blázni. Jeden kluk a dve holky. Vypadali… no divne. Asi bych je tam taky nepustil.
Sem ve meste. Hledám nádraží. Mám ho. Jsem tady první. Cekám na ty hnupy. ………….. prišla za mnou ( jak si tak polosedoležím ) jedna ( moc šikovná - fakt, já vím že mi stejne neveríte - vaše vec ) Španelka ( ale bydlí v New Yorku - USA .Zase Španelka…. A že prý jede ze Skotska do Spain za rodinou a nemá ted co delat, že ceká na vlak. Asi hodinu a 1/2. Tak kecáme, je fakt super. Ptá se kolik je hodin a já na to že je .. tolik a tolik ( nevím už kolik presne ). A ona was ? Zapomnela si prehodit casový pásmo, když prijela z Londýna. Takže náš milej rozhovor urychlene koncí. Rozloucila se. Ani nevím jméno. Nic. Škoda. Spechá (utíká ) na vlak, kterej jí jede asi za 5 minut. Tak se mej ……… zase cekám. Už me to sere. Kde jsou ? Je 16 : 25
Nakonec dorazil Budínek a že mu to trvalo . Flašárek nikde a to chce jet ješte dneska do Londýna ( za svou milou Markétou - delá tam totiž au-pair ). Chodíme po Calais. Pár fotek. Jsme v parku. Je tu celkem kosa. Prímo u more. Kde je ten blb ?
Nakonec dojel až o 1/2 8. 300 km mu trvalo pres 8 hodin. To je ale šikovnej stopar. ( Mimochodem já to zvládl za 2 hodiny, a to jsme byli ješte nakupovat. Samozrejme to neberte jako chlubení se pri stopu je všechno možný ).No nic. Samozrejme se vymlouvá na blbý stopy .. a že musel jít pešky .. a bla bla.
Takže jedeme do prístavu. ( Já tam ješte dneska nebyl.. už se teším ). Jedem mým známým autobusem zadara.Jsme tam. Flašárek ríkal, že sem jel s jedním Belgicanem a ten ho chtel vzít taky až k Londýnu ( jel totiž do Manchesteru ). A tak ho chtel ješte najít, aby mel levnejší lístek než jenom peší a taky aby jel s ním když už ho zná. Má ho. My se procházíme po odbavovací hale prístavu. Je to celkem pekný. Je tu teplo.
Spousta lidí cekajících na trajekt. I bezdomovci. Jeden je úplne namol a kéruje do nás, když jíme. Ale nakonec se zacne hádat s jednou babkou. Jdeme pryc. Flašárek se vrátil z mola. Že ho prý našel, ale že jede ted hned a že musí taky. Ani se nezdrží. Kupujeme lístek Je to fakt prdel. Ta ženská je úplne blbá. Už ho nechce pustit za tím Belgicanem. Ten je už v bezhranicním pásu a Thomas nebyl ani odbavenej nebo co. Tak mu nutí normální lístek. Vesele se s ní oba hádáme. Cas beží a my ho tolik nemáme. Nakonec Thomas podlehne a kupuje si ten dražší lístek. Je to kráva. Balí se. Loucíme se s ním. Prejem Gute Reise. Jako jedinej ješte spechá na autobus, kterej ho hodí na tu lod kam chce. Je pryc.
A my Budínku co ted. Ve meste je kosa, tady je to taky celkem maso. Seznámili jsme se ješte s dvouma Cechama ( kluk a holka ), poradili nám, že se tu dá super a zadarmo umýt a jestli bysme nespali s nima ( vedle nic) at je bezpecnejší. My že jo. Deme se umýt. Batohy sebou. Vlezeme do sprch.
Krása. Krása. Hraje tu hudba. Nikde nikdo. Shazujeme co se dá a lezeme dovnitr. Nekecám, ale byli jsme tam tak asi 1 a 1/2 hodiny. Teplá voda delá divy. Proste pohoda.
Dole jsme se potkali s tím klukem a holkou a bylo už celkem pozde tak jdeme spát. Taky nahoru. Kdesi v budove. Nikdo nic neríkal. Tak jsme si lehli u jednech dverí. Svetlo vesele svítilo, ale my jsme byli všichni tak unavení, že jsme usnuli okamžite.
Pátek 24.7. 1998
K ránu jsme se probudili. Kolem nás chodí spousta lidí. A vojáku. Se samopalama nebo co to drží za mašiny. Asi nás mají za pekný kretény, ale nevadí jim to. Tak lezem ze spacáku. Vše o.k. Nic se neztratilo. Takže padáme odsud. Smer - Belgie, Lucembursko, Deutschland, …domu. Ale to je až za dlouho. Vylezli jsme z budovy, ale nešli jsme už zpátky do mesta a šli stopovat tady u prístavu. Ke stanovišti kamionu. Ty mely dle nás jet na všechny možné strany. Ale nejeli. Pres Belgii do Nemecka nejel nikdo. Všichni smer Paríž.
S Radkem jsme se zase rozpojili a stopovali každej sám. Dohodli jsme se, že dneska vecer se potkáme zase až v Nemecku tam kde poprvé - tj. Sinsheim. Vedel jsem, že tohle je nereálný a že pojedeme asi každej sám až domu. Radek odjel jako první. Já vesele tvrdl dál asi ješte jednu hodinu a pak jsem se rozhodl, že pojedu kamkoliv hlavne, když vypadnu odsud. Byla tu kosa a vubec hnus. Takže první kamion co jel sem stopl s tím že jedu kam jede on. Byl to takovej veselej Španel a že jede do Španelska - pres Paríž. Letos jsem tam ješte nebyl tak proc ne ?
Vyrazili jsme. Byl fakt super furt chtel se mnou o necem mluvit a odkud jsem a kam jedu a proc a nac … atd. Mluvil sice takovou srandovní anglictinou, ale dalo se to … sem furt ríkal jenom si si….a on se tlemil.
Dojeli jsme pred Paríž a já chtel vyhodit u nejaké Peage. Jeli jsme kolem jedné a já hnup sem mu rekl at jede ješte dál, protože tady k té to bylo 13 km a nechtelo se mi to jít po dálnici pešky. To jsem ješte netušil co vše me ceká. Takže jsme prejeli Paríž a zastavili kousek pod ní kdesi v kelu. On se mi moc omlouval obvolával svoje kamiony ze Španelska ale nikoho nesehnal, aby me vzal do Nemecka. Nakonec, že prý mužu jet s ním až do Španelska domu k nemu do Pamplony. To je prý tam kde behají ti býci po ulicích a lidi se nima nechávaj ušlapávat. Samozrejme sem moc chtel, ale peníze sem nemel a už ani chut ne takže nic. Vyhodil me na dálnici u jakési polnacky kde to bylo na nejbližší Peage asi 42 km. Dle mé ubohé mapy, kde byla ta cesta vyznacena jenom lehunkou cárkou. Tak to sem byl v prdeli. ( sem si v duchu ríkal ). Premýšlel jsem , že se dokonce vrátím zpátky do Paríže lehnout pod strom a vyjet zase zítra tak jsem byl z toho hotovej. Ale nechytl sem nic. Takže jdu pešky skoro lesem s rukou nataženou s tím, že stejne tady nic nejezdí. A nejelo. Asi tak jedno auto za pul hodiny. Jdu jdu, ani nevím jak dlouho, když tu mi kdosi zastavil. Heuréka. Mladej Francouz, umí anglicky a je prima, a že prý me veme na tu Peage. Super. Tak to byl muj záchranný andel. Jinak bych tady nekde musel prespat v lese.
Sice ríkal, že si musí zajet, ale že prý když byl mladej taky jezdil stopem a tak ví co to je. Fakticky sem mu byl moc vdecnej, když me vyhodil u té Peage. Tam už to byla pohodicka. 10 minut sem stopoval a zastavil mi …Rusák. Se starým Manem ( znacka kamionu )… fakt dost starej, ale beru všechno, snad se ješte dneska dostanu ješte do Nemecka. Snad. Jedeme. Ale aby se nám ten kamion nezadýchal tak pro jistotu jenom asi 50 km za hodinu. No co už aspon si prohlížím krásy francouzských vinic a okolí. Obcas neco s ním prohodím jako že jsem z bývalýho Ceskoslovenska, že je to dneska už jenom Ceská republika a tak. Taková komolenina ceštiny a ruštiny. Né že bych mluvil nejak plynule, ale byla to celkem sranda. Byl to normální chlap. Trochu mlcenlivej. Me to nevadilo. Všichni nás vesele predjíždeli a já i na chvilku usnul. Jak jsem se probudil tak jsme meli pausu na jednom odpocívadle. Už ani nevím kde. Vystoupím. Rus kupuje naftu nebo co a já jdu na obhlídku.
Cerpají tam i nejací 2 Poláci a tak se jich hned ptám jestli by me vzali, že bych to mel rychlejší. Oni že jo. Supr. Makám rychle do kamionu pro veci, loucím se s Rusem a dobíhám zpátky k Polákum. Nikde nikdo. Svine. Proste mi ujeli. Takže rychle zase zpátky. Rus tam ješte je a s úsmevem me bere zase dovnitr. Když sem mu rekl jak me ujeli tak ríkal, že to je normální. Nikdo se nechce zbytecne otravovat se stoparem. Tak nic no. Pokracujem 50-tkou. Už se stmívá. Sem unavenej. Ale stihli jsme dojel do mého oblíbeného Saarbruckenu .
Na parkovišti se s ním loucím. Co ted ? Je už skoro noc Radek tady urcite není. Kde mám asi tak spát ?? Sám ? No tak nic prolézám parkovište a vidím ceskej kamion z Valmezu. Buším na dvere. Vylezl jakejsi chlap. A jedete do Ceské republiky ? A on na to že jo, ale až prý v Pondelí. Pres víkend se nesmí po Nemecku jezdit s kamiony nebo co, nerozumím tomu, ale ríkám mu, že když zítra nic nechytnu tak jestli me vezme. On že jo. Jdu teda spát a najíst se. Lozím kolem a nevím kam jít jdu pres jakousi louku do lesa a tam se už za úplné tmy utáborím. Celkem mám strach. Rychle konzerva, napít se a jít spát. Veci skoval dolu do spacáku (jako foták , peníze a doklady.. ). Uprostred noci me cosi probudilo.
Sobota 25. 7. 1998
Mel jsem z toho šok. Asi to bylo nejaký zvíre nebo co. A furt to chodilo kolem. Nebo sem slyšel nejaký zvuky kolem. Okamžite sem se sbalil jenom spacák a co bylo v nem batoh do ruky a pryc z lesa .. na tu louku, abych aspon mel trochu prehled. Zapadl sem do trávy a ani nemukl. Nemusím pripomínat, že to bylo celkem hrozný, když si predstavíte, že jste úplne sami. Do rána sem jenom trošku spal, ale nic moc. Naštestí se mi nic nestalo. Vrátil jsem se pro veci. Byly tam. Tak sem se sbalil, posnídal a šel stopovat. Bylo asi tak kolem 8:00.
Stojím a tresu se ješte zimou. Ruka up. Po chvilce mi zastavil jeden Francouz a že prý jede až do Polska samozrejme pres celý Nemecko a i pres Prahu. (Dal jsem si totiž hned ceduli Czech Rep. ) Takže to bylo super. Kecali jsme a cesta ubíhala. Byl to Žid a jel za svojí rodinou kamsi ke Krakovu. Bydlel v Paríži ve ctvrti La Defense. To byla celkem náhoda. Delal tam dirigenta jakési kapely. Nevím už. Povídal sem mu jak jsme spali pod Eiffelovkou a tak… pohoda. Cesta pres Nemecko probehla strašne rychle ani si už nevzpomínám na nejaké vetší podrobnosti.
Jo už vím staveli jsme v Norimberku ( jinak jsme se mestum vyhýbali ) mel tam nejaký vyrizování s bytem svýho švagra ci co. Celkem pekný mesto, ale moc jsem si ho neprošel, protože jsme jeli hned dál. Dojeli jsme na hranice v Rozvadove. Prejeli je a já byl doma. Tak to bylo perfektní. Úplne sem mel z toho radost, že už jsem v porádku zpátky. Tam jsem chytl dva slováky, kterí ríkali, že jedou do Žiliny a že me teda vezmou. Rozloucil jsem se s Francouzem a padl muj plán jet domu z Prahy vlakem.
Až pred barák stopem. To bylo mé heslo. Slováci byli v pohode. Zastavili jsme se za Plzní v jednom motorestu na jídlo. Dal jsem si smaženej sýr velkou porci a nádherný dve piva.Gambrinus. To byla lahoda. Ne že bych byl alkoholik, ale v té situaci po dvou týdnech strádání to bylo proste ono. Pokracovali jsme v ceste, ale nic vážnejšího se nestalo. Ješte jednou jsme staveli u 9 krížu, ale hned jsme jeli dál. Zaclo do toho porádne pršet. Pred Vyškovem chteli pokracovat na Olomouc a vyhnout se tak Prerovu, ale já je poprosil jestli by nemohli jet jinudy, že to tu znám a povedu je. Žádná zajíždka to nebyla, jenom se nejelo po dálnici. Nebyli moc štastní, ale co se mnou. A tak jsme dojeli až do Prerova prímo pred náš krásný panelák ve kterým bydlím. Tak to byl sen. Rozloucil jsem se a padal domu. Na ctyri stopy až z Calais ( Španel, Rusák, Francouz, Slováci ), když nepocítám ten prehmat u Paríže tak to je výkon. Delá to neco pres 1 200 km.